Kočičí příchody

No, ale aby to tu nebylo jen depresivní, protože k tomuto to tady není (nebo alespoň ne primárně) napíšu tak o nějakých veselejších věcech. A protože jsem zjistila, že tu nemám dvě zvířátka, která u nás zůstala. Tak si dáme příchody dva! :) Dva zároveň, i když jsou, holky moje zlatý, jedna rodina.

Když nám odešla Miyonka, sbalili jsme mističky, schovali boudičku a tím pro nás veškeré kočičenstvo zhaslo. To víte, třetí (čtvrtá vlastně) kočka, co tragicky odešla, případně se odstěhovala k sousedům. To prostě jednoho nenamotivuje.
No a tak se stalo, že jsme byli zase bez kočičky.. jenže!

Bylo to v listopadu, pamatuju si, že jsme se sjeli z dalekých končin (já i ségra studujeme v čechách) domů na oslavu narozenin. Hodili jsme batohy a kufry do rohu a šli do kuchyně, na kafčo a dobrotu. A jak tak koukám ven, tak vidím, že jsou vytažené mističky a i boudička pro kočku. Nejprve ve mě hrklo.. jakože Miya! Že to byl jen zlej sen, ale radši jsem takové naděje rychle zaplašila. Rodičové byli tajemní.. Nakonec z nich vylezlo, že asi před 14 dny sem začala chodit mouratá kočičí holka a před týdnem, že ji začali krmit.

A tak se objevila Kočka. A už s námi zůstala. Nejprve byla hrozně plachá. Přišla se najíst, ale pohladit ani ne, pak se nechala hladit, zvedat a mazlit. A Hle! Tuto máme naši kočičí dámu. Už s námi zůstala. Je skvělá myšilovka (což se nám hodí, protože myškám se u slepiček líbí, ale plaší je). Jmenuje se Kočka, protože jsme se zprvu báli, že až povyroste a dojí se, že už se třeba nevrátí, takže nedostala jméno a tak jí to už i zůstalo. Nedávno jsme ji vezli na kastraci. Na veterině jsme tímto jménem pobavili polovinu osazenstva i se sestřičkou. No, co.. naše Kočka je kočka s velkým K. A je prostě úžasná. Před tím, než jsme ale Kočku zvládli nechat vykastrovat, potěšila nás dvěma kotěcími vrhy. O kterých, ale až jindy. :)

Z druhého vrhnu, jsme si nechali kočičku (to takhle tatínek u snídaně prohlásil: "No jo, co když se Kočce něco stane, teď myšilovku potřebujeme." a tak jsme si ji nechali). Je to vyčnívající kočka. Je celá černá (ostatní .. všechny, i z minulého vrhu, byli mouratí) a má zvláštní strukturu chlupu. Je ale strašně ošklivá. :D Oproti ostatním koťatům. A i když mi rodiče tvrdí, že to není pravda! ani za nic! tak si i pojmenovali Šklíba. No uvidíme, co z ní vyroste, třeba nakonec bude krasavice. Každopádně je to úžasně mazlivé kotě. Přede, jako když střílíte ze samopalu a má radost, když se může všem plést pod nohy. Zbožňuje, když může sedět za krkem (a to mám ráda zase já!) a hlídá slepice. Je to takové dva v jednom, myšilovka a pastevecká kočka.