Návrat návratů?!

Poslední dobou mívám pocit, že je všechno fajn... pak na prdlajs a pak zas fajn. Prostě (bezva) kolotoč.
Málo kdy mám teď možnost si někomu postěžovat a většina rozhovorů se nakonec neuděje, uděje v mojí hlavě a nebo je zažehnán fyzickou prací, aktuálně odklízením sněhu, což ale brzy taky skončí... sbohem vesnice, ahoj velkoměsto. Když jsem doma pomáhá mi v tom taky naše milovaná kočičí obluda Šklíba, o kterou se dá pořád starat (i když to není vždycky doceněno předením). Česat kožich, aby nedredatěl, mazlit, lovit nebo trénovat povely! No ano! Možná o tom jednou napíšu celý článek (je rozepsaný už skoro rok) i s fotkama a videem. Aktuálně je ale venku zima a nikomu se nechce v takovým počasí trénovat. Maximálně udělat pár blbinek za pamlsek a pak se zase stočit do klubíčka v teple kurníku. Na dokumentační fotografii třeba panáčkování.

Zkoušela jsem taky čtení, malování, psaní (tedy příběhů),... ale jsou to činnosti od kterých člověk myšlenkama celkem snadno uteče a pak se dostávám zpět k rozhovorům v mojí hlavě, které ale nejsou k ničemu. Možná je to tím, že jsou moc jednostranné. Haha.

A pak jsem si vzpomněla na blog, deníček.. co funguje už milion let a vlastně mi vždycky docela pomohlo napsat si sem, co pěkného se mi děje. Jen tak, pro připomenutí. A protože mně letos (už za pár měsíců) čekají státnice a snad úspěšný zakončení školní docházky titulem, ... uch, prostě budu rozhodně potřebovat připomínat, co pěkného se mi děje a ne jen to, jak co hodinu bulím nad patláním diplomové práce nebo překladem článku. Checht? Asi ne... Vůbec si nevybavuju, jak jsem psala diplomku a co hůř, nikde jsem si o tom nenapsala!

Ale o tomhle si možná napíšu... možná.

Muhahuhahuhaa.