Valentýn je jen reklamní bublina!

A opravdu je? Kdo ví, možná je, možná ne. Velice záleží na vnímání. Ale to nás nezajímalo, my měly naprosto jiné starosti. Chtěli jsme romantickou schůzku a tak jsme šli na Lego Batamana. Dík Kájo, že jsi tak pošahaná jako já. :3 A teď už článek tak, jak byl skutečně prve napsán.

Už je to delší dobu, přesněji na Valentýna, co jsme se s mojí kamarádkou Kájou (tentokrát malou Kájou, která mi dělá parťáka při denním studiu a při zůzných dalších srandách, které je třeba podstoupit při studiu a zábavě ve velkoměstě) vydali do kina. Kája ode mě dostala k Vánocům poukázku na pozvánku do kina (a pak ještě do vybraného Kočkafé na dortík a čokošku) a rozhodla se jí využít právě v únoru, kdy běžel v kinech film Padesát odstínů temnoty...

no a tak jsme šli na Lego Batmana. Plakát opět ukraden z CSFD. Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale byl to asi

jeden z nejlepších filmů s Batmanem vůbec. Tohle se rozhodně povedlo! Naprosto jsem žasla nad tím, jak skvěle je to vychytané a bavila jsem se od začátku do konce. Batmanovi hlášky jsou nesmrtelné a Robin (Dick Grayson) je tady prostě k pomilování. Joker se samozřejmě vůbec nedrží v pozadí a zosnuje jeden z nejdokonalejších plánů (a zapojí do něj nejen další záporáky z Batmanovských filmů, ale i z dalších známých filmů a seriálů, za všechny je to třeba Harry Potter, Pán Prstenů, Doctor Who a vzpomenu si třeba ještě na hororovou komedii Gremlins) na to, jak zničit Batmana, protože proč ho bude nechávat vyhrávat, když si ho jeho hrdina neváží, žejo! Nic takového, protože i záporáci potřebují od svých hrdinů trochu té "lásky" (ještě dodám, že láska mezi Batmanem a Jokerem je velice silně poodbné té lásce, kterou mezi sebou často pěstují sourozenci). Jediné, nad čím jsem trochu uvažovala bylo, jak to vnímají děti a jestli se u toho baví. Já sice miluju animáky a místo krve mi v žilách proudí Disney s Pixarem a dalšími studii věnující se animacím, ale jsem už (svým způsobem) dospělák a jsem schopná pobrat i to, co mi třeba dřív unikalo. Nebo je to tím, že jsem zkažená a děti se u toho baví jinak? Nejsem si jistá a v kině s námi byly děti jen dvě (celkem nás tam bylo, asi 8-10, takže docela dobrej průměr ne? :D) a smích nebyl slyšet, jako to bývá u "normálních" animáků. Takže těžko posoudit. Vím ale, že v nějaké recenzi tatínek psal, že se u toho bavil víc než jeho potomek (syn). Prostě sranda pro dospěláky a teenegery, ale pro mladší děti zas až tak moc ne. Na CSFD má film celých 74% a fakt si je všechny zaslouží!

Pamatuju si, že jsem chtěla ještě napsat nějaký svůj zážitek s Kájou, ale nejsem si nějak schopná uvědomit, čeho se měl týkat a proč jsem si ho tolik chtěla zaznamenat, když teď je z hlavy (asi nadobro) pryč. Myslím, že tohle zapomínání má částečně na svědomí psaní diplomové práce, které mě teď tíží. Moje hlava se snaží zapamatovat si všechny ty motýlí srandičky a zapomíná, že svým způsobem vlastně nejsou tak důležité, jako zážitky, které prožíváme s kamarády. Na druhou stranu, třeba je ta "věc" jen dobře uložená a až ubyde starostí, a vytřídím si motýlí informace, pak si vzpomenu? To bych moc ráda. Zážitky s Kájou mě baví. Kája je nejlepší.

Dneska už je to od Valentýna moc času a přihodilo se moc věcí, o kterých chci napsat, ale to zase jindy. A tentokrát snad dřív než na to zase začnu postupně zapomínat v návalech motýlů. Než se ale do toho vrhnu, ještě bych chtěla vypíchnout krásnou perličku, která se přihodila na kolejích a jak vtipní studenti dokáží být.

Na kolejích se dějí naprosto krásné a kouzelné věci. Jasně, někdy je provází hromada řevu a dost častu se neobejdou bez alkoholu a jiných omamných látek, ale přesto myslím, že téměř vždy jsou kouzelné. A to i přesto, že ti stejný studenti v záchvatu opilosti rozhází po celé chodbě celý koš a trápí tak paní uklízečku.
Jedna zvláštně kouzelná věc se stala poměrně nedávno. Nadšeně jsem si ji "ofotila" a naprosto bez výčitek ji sem přidávám i se jmény autorů, protože myslím, že by bylo smutné cenzurovat tak geniální duše.

Aneb o tom, jak i dveře na kolejích občas žijí svým vlastním životem. I dveře mají právo na život! Jen by mě zajímalo, proč do sprchy jeli výtahem o patro níž? Možná bylo ve sprchách na jejich patře plno?

Jakékoliv teorie potvrzující nebo vyvracející mou teorii vítám. :D

Druhá věc, kterou bych ráda vypíchla a která se vyskytla na facebookových stránkách našich kolejí je tato. Je to ta nejgeniálnější reakce na prosbu, jakou jsem kdy slyšela a myslím, že jen tak něco ji nepřebije. Opět přidávám i se jmény účastníků, protože geniální duše by se cenzurovat neměli a proto to neudělám. Třeba, až budou jednou starší a uvidí tento výstřižek někde kolovat (kdekoliv, záleží, jaká příjde po facebooku módní vlna) připomenou si svoje krásné kouzelné mládí.

A těmito perličkami uzavírám Valentýnský článek a doufám, že jste si ten den užili tak jako každý jiný a snad ještě lépe, protože 14. února je o jeden den blíž jaru než 13. února. :D Sama se už moc těším, až se dám do sepisování dalšího článku, který má zatím jen kostru, a připomenu si, co úžasného se v mém (obyčejném?) studentském životě všechno děje a jak prímové mám kamarády. Lidské i zvířecí, kteří mě nenechají zahálet a topit se v neštěstí a místo toho podporují moje milé šťastné dny svými ještě milejšími osobnostmi a úsměvy.

A protože chceme končit článek úsměvy, posledním obrázkem je tu Apllónův syn Will (při prokliku budete odkázáni na autora tohoto úžasného díla). Přeci jen, kdo jiný by mohl být usměvavější než syn slunečního boha. Čímž se tak nenápadně snažím udělat reklamu knižní serii od Ricka Riordana, kterou právě čtu.

Percyho Jacksona určitě znáte, tato serie má filmová zpracování dvou prvních dílů (Zloděj blesků a Moře nestvůr, ani jeden film se nepřehoupl přes 70%, co hůř nepřehoupl se ani jeden z nich přes hranici 60%). Naneštěstí se s knihami poměrně míjí a film vůbec nevyužívá knižní potenciál a už vůbec ne jeho humor, který nemá chybu! Mění charaktery postav, jejich vztahy mezi nimi a dokonce i "zaměstnání" postav. Vynechává důležité informace, které mi teprve po přečtení knih začínají i ve filmu dávat smysl.

Kašlete na film! Přečtěte si knihu, protože narozdíl od filmů, všechny knihy pana Riordana jsou v červených číslech a velice často se nachází nad 90% při hodnoceních! A to se rozhodně vyplatí! Dokonce i mě to přinutilo překonat své malé strachy a dopachtit se do knihovny, kde jsem se statečně (po pěti letech, bez vědomsoti, že je tu knihovna) zaregistrovala a vypůjčila si několik částí. Hltám to!

A o překonávání strachů třeba v příštím článku.

Pac.