Praha je tak strašně neosobní, až se z toho chce člověku brečet.
Úplně hrozně moc mi chybí "zdravení lidí". Na vesnici jdu a hulajdám na všechny okolo svoje "dobrý den", tady to nejde. Snažím se to aplikovat aspoň v obchodech, ale prodavači a prodavačky už toho mají po osmi hodinách plné kecky a tak mě okatě ignorují.
Moc mi to chybí! Už se těším domů. Na svého pejsáčka a na to, až mě zase někde podzraví.
V tomhle jsme my dva zcela odlišní. Mně ta neosobnost Prahy vyhovuje. Není mi příjemné, když se se mnou cizí lidé snaží družit, vlastně mě docela vyvádí z míry i to, když mě na ulici někdo cizí pozdraví. Je to pro mě nezvyk. Jsou určité věci, které mi na Praze vadí, ale stejně - kdybych se tam mohl odstěhovat, udělám to hned. Bydlím teď v díře po granátu a deprimuje mě to. Lidi tu neustále na něco čuměj. Bohužel jsem to dost často já. Už jsem si zvykl, jen ať si prohlídnou můj kabát a kozačky, když to teda v životě neviděli. Zíraj jak tele na nový vrata. Vždycky si tak myslím: Bože, vy kdybyste vyrazili do nějakého velkoměsta typu Londýn nebo new York, tak byste zažili šok.
OdpovědětVymazatProstě potřebuju prostor. Duševní. Na maloměstech si připadám hrozně stísněně, protože nemůžu být tak zcela sám sebou (kdybych byl, nebyly by ty kozačky pánské, ale dámské - na aspoň třícentimetrovém podpatku :-). Praha je jediné město, kde si stísněný nepřipadám. Navzdory mnohdy stísněným podmínkám v metru, na Václaváku nebo v obchodních centrech. Jenže to jsou davy, do kterých zapadnu a které se na mě nedívají stylem "koukněte na něj, ten je ale divnej". To, co je u nás na "vesnici" divný, je v Praze normální. (A jinde v civilizovaném světě je to normální třeba už několik let.)
Já to asi chápu. Občas mi lidi v mém okolí taky lezly na nervy, když to s "prohlížením" přeháněli. A věř, že v té naší díře se prohlíží kde co a ne jen chlapi v kozačkách..
OdpovědětVymazatAle já jsem vyrostla s tolika tetkama a strejdama, že se teď cítím dost sama a je mi smutno. Lawri mi moc pomáhá a s holkama si taky popovídám, ale to není tak úplně ono.. a pak si ještě příjde takové tele, který má člověk strašně rád a vede depresivní řeči... chce se mi brečet..
Já bych se do Prahy neodstěhovala.. možná, kdybych tu měla pořád nějakou práci.. jako workoholikovi by se mi tu líbilo..:-D Ale jinak už vidím svoji samotu někde úplně v prčicích, kde je klid a ticho ... ^^
Ale třeba se tobě jednou zadaří!
Budiž v tvých slovech pravda. Nechť žije vesnice. krásná, mírumilovná a zcela přírodní. Nekoupená v Tescu za třicet korun.
OdpovědětVymazatAno, samota, kde je klid a ticho, to by se mi taky líbilo. Henri bydlel taky strannou od všeho. Ze tří stran obklopovala jeho dům pole, z jedné les. Ale to není vesnice, to je prostě samota. Nikde žádní sousedé, kteří si navzájem závidí i nos mezi očima, pozorujou tě jako ostříž, pomlouvají... Nejsem workoholik, to ani náhodou. Ale Praha není jen pro workoholiky. Daří se tam i umělcům, bohémům a vůbec lidem, kteří mají dobrý vztah se svými démony. :-)
OdpovědětVymazatPosílám podporu - i když jinak musím takřka ve všem souhlasit s Roderikem. V Praze bych dokázal žít - kdybych si zvykl na to, jak je malá:-). No jo no, ten Londýn se mi zkrátka dostal pod kůži. Ale ne každý je velkoměstský člověk, to chápu, tak držím palce, ať si tam najdeš i něco dobrýho...
OdpovědětVymazatSebastian: Nic většího než Praha tu bohužel nemáme. :-) Ona je vážně docela prťavá - ale jen v porovnání s jinými velkoměsty. V porovnání s Boleticemi nad Labem je obrovská. :-) A především v porovnání s Boleticemi nad Labem je civilizovaná.
OdpovědětVymazatRoderik: Ty máš dva extrémy, viď. Buď uspěchaný "velkoměsto" nebo totální samota. Já bych radši samotu..:-)
OdpovědětVymazatMY máme pole jen z jedný strany, ale i tak je to úžasný a já to mám mnohem radši než tu ulici s vysokýma barákama. Chodím se teď zašít aspoň do kláštěrní zahrady, která je celkem sympatická a tichá, ale jak je zima..:-D
No každopádně se snad někdy budeš moci přestěhovat do Prahy a nebo někam na samotu. :-)
Sebastian: Já v pravdě nejsem velkoměstský (a městský taky moc ne) dítě. Moc děkuji za podporu.
Hiroko, já jsem plný extrémů. Už mi to řeklo tolik lidí, že na tom musí být něco pravdy. :-)
OdpovědětVymazatHehehe...:-) Alespoň se se sebou nikdy nenudíš, ne?
OdpovědětVymazatTo nenudím. Ale někdy je to vyčerpávající. :-)
OdpovědětVymazatNo jo, tak to bývá. Něco za něco..:-)
OdpovědětVymazat