Poprosil (!!!) jsem Hiroko, aby mi založila rubriku, kam budu moci zapisovat své vzpomínky na mé první i další krůčky s životním partnerem, panem R. Nechci prozradit jeho jméno dokud skutečně nebude u mně a to napořád! Proto prozatím používám nepravé jméno "Romul". Snad to nebude problém.
Zde je jedna z prvních vzpomínek. Vždycky jsme se spolu rádi pošťuchovali a to se nikdy nezměnilo.
Otevřel pusu jak nejvíc uměl a hlasitě zívnul. Proč sakra princ jako ON, musel vstávat už v sedm hodin ráno?! Jeho chůva po něm loupl vyčítavým okem, jako by ho už několik let neučil zakrýt si pusu, ale nic neřekl, jen mu navlékl podkolenky. Lehce omluvně se usmál a nechal ho, ať jej oblékne a učeše (a splete mu tu hrůzu vlasů). Nebyl schopný vnímat natolik, aby se oblékl sám.
"Dobré ráno, princi, dnes Vám to velmi sluší." Zalichotil mu Vůdce smečky. Sám Princ takto překřtil podkoního a vlastně spíš "podpsího" jejich rodiny.
"Děkuji, ani ty dnes nevypadáš zle." Zasmál se a sledoval jeho neučesanou nazrzlou hlavu, cíp košile vylézající z kalhot a obrovskou šmouhu od něčeho, co se princ neodvážil pojmenovat, na tváři. Vůdce se zasmál a lehce zčervenal. Po pravdě dnes zaspal, úplně zapomněl na královský hon a celou včerejší noc prohýřil s Remem, jedním z královských strážných. Cítil se dost unaveně a teď si z něj princ ještě tropil žerty.
"Je můj kůň připraven? A Psi?" Nepřítomně kývnul a zavedl prince k jeho oři.
"Ale Romule (hm, provizorní řešení..), ty mně dnes nevnímáš, potřebuji, abys při lovu vnímal. Otec se jinak zblázní, víš, že když nic netrefí, zkazí mu to náladu na měsíce."
"Omlouvám se princi, jsem dnes unavený, dobře jsem nespal." Sklopil hlavu a vyvedl princova koně ven. Možná by měl s Remem skoncovat, ten zmetek ho akorát rozptyluje, leze mu do hlavy i do postele.
"Tak se jdi opláchnout a připrav psy! Doufám, že otec přijde brzy, vyveď i jeho koně." Když Romul odešel, dovolil si princ na chvíli vydechnout. Snažil se hlavně nepřemýšlet nad tím, proč jeho milený "vůdce" dobře nespal. Lawrence moc dobře věděl, že i Romul je, jak to říct, "na ocásky". Ehm, "ocásek" totiž říkal princův chůva a jemu toto slovíčko utkvělo a zavrtalo se hluboko. Jakoby princ podvědomě tušil, už tehdy, že ho ještě využije. A taky moc dobře věděl, s kým tráví svůj volný čas. Byl princ, mohl si dovolit sledovat své služebnictvo i stráže. Kruci, kdyby tak nebyl princ! Všechno by bylo jednoduší, udělal by to, jako ti jeho psi. Olízl by mu čeníšek a zavrtěl "ocáskem", aby jeho "vůdce" věděl!
"Lawrenci, můžeme vyrazit?" Zahromoval král za jeho zády. Princ se otočil se zářivým úsměvem.
"Jistě otce, kdo nás ještě, kromě Romula, bude doprovázet?"
"Jen skromná honitba, synu, několik strážných a tři hrabata, možní manželé pro moji nejmladší."
"Otče, Samantha se přeci netouží vdávat."
"Touží, netouží," zabrblal král a vyskočil na svého koně, "tak vyrážíme." Pronesl ke zbytku skupiny. Zahvízdal jsem na svoji smečku, která nás měla na dnešním honu doprovázet a mohlo se vyrazit.
Žádné komentáře:
Okomentovat