Pamatujete si povídky Setkání a Strastiplná cesta (ano už ty dvě na sebe navazovaly..:D) pokud ano, pokračujte směle dál, protože právě přichází jejich další pokračování, pokud ne, hu...Noo...Jak chcete...:D
Co k tomuhle, varuji Vás předem. Není to vůbec "happy" jako to bylo předtím je to opravdu ošklivé, stejně jako počasí za oknem..(leje) a bude to mít ještě drastičtější pokračování.
Chtěla jsem k tomu říct jen jednu věc, něco jako "čas nejde vrátit" a když se něco rozbije, zůstane to rozbité..
Elo, tohle je pro tebe, hime, ikdyž vím, že mě za to prostě zakousneš, ale sleduj Soubiho postoj..:)
Co k tomuhle, varuji Vás předem. Není to vůbec "happy" jako to bylo předtím je to opravdu ošklivé, stejně jako počasí za oknem..(leje) a bude to mít ještě drastičtější pokračování.
Chtěla jsem k tomu říct jen jednu věc, něco jako "čas nejde vrátit" a když se něco rozbije, zůstane to rozbité..
Elo, tohle je pro tebe, hime, ikdyž vím, že mě za to prostě zakousneš, ale sleduj Soubiho postoj..:)
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Stál před zrcadlem a kriticky se prohlížel. Byl nahý. Sjížděl pohledem po vlastních vyhublých nohou, bílé pokožce, prořídlých vlasech. Byl politování hodný a sám si to moc dobře uvědomoval. Sžíralo ho to zevnitř. Odvápnili se mu kosti i přes veškerou snahu doktorů tomu zabránit. Nedávno u něj propukla i rakovina kůže, nedokázal se jí bránit. Cítil se odporně, nechtěl se dotýkat sám sebe natož, aby se ho dotýkal kdokoliv jiný.
"Copak děláš, pojď si lehnout, potřebuješ spát." Zamručel hlas z rozházené postele. Soubi byl po každém jejich milování vyřízený. Musel se tolik snažit, aby Ritsukovi neublížil a v poslední době to pro něj bylo čím dál náročnější. Ritsuka se nehnul z místa, jen pootočil hlavu, aby se mohl podívat. Blonďatý anděl, napadlo ho. A přesně ten samý ležel napůl zakrytý s rukou pod polštářem a upíral na něj svoje modré oči. Nedokázal se pohnout, nechtěl ho nutit.
"Soubi, proč jsi se mnou? Nemysli si, že nevím, za kým chodíš. Nejsem hlupák. Pokud ho máš rád, měl bys s ním být, je to hodnej kluk." Zašeptal a otočil se na něj celým tělem. "Proč jsi se mnou? Nejsem krásný, podívej, vyhublý, bledý ošklivý kocour." Ušklíbl se a sledoval proměnu obličeje naproti sobě.
"Nejsi ošklivý, jsi nádherný, jenom náladovější. Pořád jsi ten samý miláček, do kterého jsem se zamiloval. To, že chodím za Kaiem nic neznamená, on Tě nedokáže nahradit, jenomže…" Soubi si ho přitáhl do náruče, nemohl ho tisknout, věděl jak moc je citlivý a že by jej to mohlo bolet.
"Jenomže při sexu si nemusíš dávat pozor, že ho zraníš, odřeš, a on ti umře. Navíc, ho nebolí skoro každý dotek, rozumím tomu." Opatrně se vymanil z hřejivého objeti a přešel ke skříni, odkud vytáhnul bavlněnou košili.
"Ritsuka, lehni si, musíš odpočívat."
"Ale, co když nechci Soubi? Co když chci ven mezi lidi, užít si všechny ty vůně a pak se milovat a umřít.? Co když mě už nebaví všechno to "tohle musíš, nesmíš, nemůžeš, můžeš, měl bys…" co, když chci, abys mi ublížil Soubi, co když chci, abys mě miloval tak jako předtím…??" Pevně se chytil okraje skříně a vzhlédl. Cítil slzy, které se mu draly do očí. Jeho přítel stál pořád stejně blízko k zrcadlu a pohled, kterým ho častoval, byl nečitelný.
"Soubi, prosím." Zašeptal a úpěnlivě ignoroval bolest v modrých očích.
"Hlupáčku, vždycky jsem Tě miloval, tak jako poprvé. Nikdy se nic nezměnilo, pořád jsi můj nevinný kocourek, moje princátko." Prudce si ho stáhl do náruče a nedbaje na bolest, kterou působil svým jednáním, ho k sobě přitiskl. Polekané a lehce bolestné syknutí se v jedné chvíli proměnilo na blažené zamňoukání. Stáhl je oba do postele a Ritsuku pečlivě přikryl.
"Spinkej, princátko, budeme mít ještě spoustu času."
"Copak děláš, pojď si lehnout, potřebuješ spát." Zamručel hlas z rozházené postele. Soubi byl po každém jejich milování vyřízený. Musel se tolik snažit, aby Ritsukovi neublížil a v poslední době to pro něj bylo čím dál náročnější. Ritsuka se nehnul z místa, jen pootočil hlavu, aby se mohl podívat. Blonďatý anděl, napadlo ho. A přesně ten samý ležel napůl zakrytý s rukou pod polštářem a upíral na něj svoje modré oči. Nedokázal se pohnout, nechtěl ho nutit.
"Soubi, proč jsi se mnou? Nemysli si, že nevím, za kým chodíš. Nejsem hlupák. Pokud ho máš rád, měl bys s ním být, je to hodnej kluk." Zašeptal a otočil se na něj celým tělem. "Proč jsi se mnou? Nejsem krásný, podívej, vyhublý, bledý ošklivý kocour." Ušklíbl se a sledoval proměnu obličeje naproti sobě.
"Nejsi ošklivý, jsi nádherný, jenom náladovější. Pořád jsi ten samý miláček, do kterého jsem se zamiloval. To, že chodím za Kaiem nic neznamená, on Tě nedokáže nahradit, jenomže…" Soubi si ho přitáhl do náruče, nemohl ho tisknout, věděl jak moc je citlivý a že by jej to mohlo bolet.
"Jenomže při sexu si nemusíš dávat pozor, že ho zraníš, odřeš, a on ti umře. Navíc, ho nebolí skoro každý dotek, rozumím tomu." Opatrně se vymanil z hřejivého objeti a přešel ke skříni, odkud vytáhnul bavlněnou košili.
"Ritsuka, lehni si, musíš odpočívat."
"Ale, co když nechci Soubi? Co když chci ven mezi lidi, užít si všechny ty vůně a pak se milovat a umřít.? Co když mě už nebaví všechno to "tohle musíš, nesmíš, nemůžeš, můžeš, měl bys…" co, když chci, abys mi ublížil Soubi, co když chci, abys mě miloval tak jako předtím…??" Pevně se chytil okraje skříně a vzhlédl. Cítil slzy, které se mu draly do očí. Jeho přítel stál pořád stejně blízko k zrcadlu a pohled, kterým ho častoval, byl nečitelný.
"Soubi, prosím." Zašeptal a úpěnlivě ignoroval bolest v modrých očích.
"Hlupáčku, vždycky jsem Tě miloval, tak jako poprvé. Nikdy se nic nezměnilo, pořád jsi můj nevinný kocourek, moje princátko." Prudce si ho stáhl do náruče a nedbaje na bolest, kterou působil svým jednáním, ho k sobě přitiskl. Polekané a lehce bolestné syknutí se v jedné chvíli proměnilo na blažené zamňoukání. Stáhl je oba do postele a Ritsuku pečlivě přikryl.
"Spinkej, princátko, budeme mít ještě spoustu času."
Žádné komentáře:
Okomentovat