Utápět se v sebelítosti může být fajn. Praštit hlavou do stolu nebo klávesnice, bezděčně zírat a slintat. Hnusný počasí! Hnusná škola! Autoškola pitomá! Já tam umřu. *praštila hlavou do klávesnice*
V návalu nostaligie jsem projížděla svůj starý blog, místo, kde se nic neděje. Nechala jsem tam svoji pubertu a "nechutný" zážitky. Ale udělala bych to všechno znovu, ty lidi který jsem tam získala a o který jsem tam přišla mi chybí.. Je mi fuk jací byli, ale byli to moje lásky. Chtěla bych zpátky.. Tahle doba je tolik divná.. Asi potřebuju obejmout. *jde si pro svýho králíčka*
Ségra je na mě nabroušená, netuším, co jsem zase provedla, ale je mi to líto. Vždycky je. Mám špatnej pocit, z toho, že za to, že se nechce bavit se Sh..... můžu já. Mrzí to. Sakra.
Měla bych něco dělat, Cítím se hrozně, jako bych se už zítra neměla probudit. Včera na jízdách mě absolutně dorazil. Bylo hnusně já byla nervózní. A to bylo samý "rozjíždíš se pomalu" "děláš to blbě"...asi jsem brečela, ne určitě jsem brečela. Jsem z něj akorát vystresovaná. Kdyby mi radši řekl něco pěknýho, aspoň, když z toho auta vylízám. Dědek jeden... *zoufalá*
Všechno mě bolí, cítím se jak důchodce, kterýho už nebaví život. Ale mě přeci baví, občas.
...
Vlastně jsem chtěla něco...ale už nevím co...
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat