..Jsou věci, které se mi tak běžně stávají. Třeba fakt, že občas dojdu domů s učebnicí/kalkulačkou/propiskou/ je jedno, co sem nacpete, navíc. To mi pak během hodiny příjde SMSka, "nemáš náhodou moji..X?" ..^^ Já nejsem zloděj, ale nám se to s mojí spolusedící stává běžně..xD Kalkulačiky si vyměňujeme snad obden..^^
Jenomže pak je problém, když před Velikonoci dokvačím domů, pohoda klídek..pustím si televizi a jdu si pro brýle. A brýle nikde. Tak to pak rychle píšu já, jenomže Ona moje spolusedící už není doma, tudíž to nemůže očíhnout. A pak je nakonec stejně nemá.
Když jsem oznámila mamince, že jsem někde vytratila brejličky za tři a půl litru (a rozhodně to nebyla voda), málem mě zabila.. a já osobně z toho byla děsně vystresovaná. Já sice ztrácím spoustu věcí, ale to jsou věci, bez kterých se obejdu..(pokud to nejsou pastelky tak jsou to nůžky nebo propisky, které běžně zůstanou u některého z mých spolužáků a už se nenavrátí..-__-)
NAšli se, nějaká dobrá duše donesla můj poklad do kanceláře a já si je tam vyzvedla! Ano! Teď mi sedí na nose a to je tak děsně bezva pocit! Bez nich se mi na televizi/počítač/tabuli/..dost špatně kouká..(a bolí tooo..) Jsem teď v sedmém nebi. ^^
Ehm..jistý pan YůTub se se mnou odmítá zhruba tak měsíc bavit..a mě už nebaví ho pořád přemlouvat..tudíž žádný zvukový doprovod..nebude..(ani Top 10 Tokio Hotel, které jsme měli tu čest shlédnout v Neděli..)
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat