úterý 24. srpna 2010

Až jestli..

Tak nevím.
Těším se až se zbavím těch otravných víc jak půlmetrových vlasů. Záměrně (už nikdy se nebudu vsázet!) si to nechám až k úspěšné maturitě, ale jen jestli mi do té doby neupadne hlava. Nesnáším to! To se musím ráno učesat (až na sobotu, to na to opravdu kašlu) několikrát do týdne to umýt a ta šílená spotřeba šamponu a všude vlasy. Šimrá mě to, nemůžu to vyvázat do vysokýho culíku..(leda, že bych "to" využila jako vyhlazovací péči, proti vráskám na čele). Navíc je nechci mít ani "na volno", protože mi vadí, když jsou všude. A ono je toho půl metru fakt všude. Vlastně se moc těším, až zabzučí tátův strojek a mamina mi to zkrouhne na pár milimetrů (možná milostivě centimetr). Možná budu vypadat jako dežo, ale ono mi to rychle roste, pohodka..:-) Do začátku vysoký školy, pokud bude, mám zpět minimálně osm centimetrů z původní délky. A nebudu se muset česat! Sice to bude přeleželý a ty kolečka, co se dělají tátovi z přeležení, jsou vážně vtipná. Ale má to tolik výhod. A navíc, ono to doroste.
Asi bych se měla věnovat smysluplnější činnosti, ale mě se zrovna teď chce přemýšlet nad ptákovinama. Protože zrovna před chvilkou jsem si naplnila svoje raketkový pouzdro. Mamka s Taťkou, když mi to přišlo: "Ty, že jsi na střední škole v maturitním ročníku? Chyba v matrixu!" Já si myslím, že si zasloužím! Potřebuju něco, co mě v tý škole "rozproudí" a potěší a tohle je přesně ono. Mám z toho tak dětskou radost, že to snad a ni víc nejde. A ještě ke všemu jdou šumperští gymnazisté do školy až na narozeniny. Jsem tak spokojená, budu mít prázdniny! Sice jen týden, ale budu je mít. Spokojím se s málem. Mám chuť rozdávat svoji pozitivní náladu (sestra, co chvilku stojí u mě a dělí se o nadšené halekaní z Naruta, je to blázen, ale když ji to baví :-D). Postavte se prosím do řady. :-)
Hiroko von Rabersdorf

Žádné komentáře:

Okomentovat