Sobota se mi stala osudovým dnem. Povětšinou "staré" (no v tý době, mě filmy tohohle typu moc nebrali, stačila mi šílená barevná změť, čehokoliv..:-D) filmy moc nehledám..(absolutní většinu z nich vidím díky naší profesorce angličtiny). Jednička v sobotu dopoledne zaválela a pustila Luční harfu. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale nakonec, se mi kapesníčky přeci jen šikly. Asi jsem divná, protože jsem brečela jako jedinná, ale mě to opravdu dojalo. To zvláštní sesterský pouto, víte. :-)
Do slečny Dolly jsem se prostě zamilovala, její úsměv, její oči.. její povaha, kdyby to byla moje teta vysela bych na ní v kuse. Ona je tak zvláštně přitažlivá. V růžové nevypadala vůbec nepatřičně, růžová barva byla její.
Stejně tak do Colina, jeho vzhled mě celou dobu "tákle" dráždil. Takový milý, nevinný chlapeček. Vlastně, on mě dráždil celkově. :D
Asi vám, toho moc víc nepovím, jsem z toho i teď takovou dobu po shlédnutí tak zvláštně nadšeně-rozněžnělá. Nedokážu plácnout ani slovíčko na víc. Jenom si vzpomenu na Dollinčino (tak jí říkala "Pochaontas"...já si nepamatuju, jak se jmenovala, ale byla opravdu rázná. :-D) pobíhání a sbírání bylinek. Huf..:-)
Pro víc informací stiskněte jedničku..:-D
Aa..tohle je prosím Colin. Pravda ve filmu to měl na hlavě trošku uspořádanější, ale to je jen maličkej, nepatrnej detail..:-) (Hmm a jo, s vlasama vypadá mnohem lépe než-li bez nich..)
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat