Mno,takže Alee-chan se rozhodla napsat takovou krátkou povídku...je to celkem depresivní,smrt,loučení...Plosím plosím napište mi co si o tom myslíte...x) Arigato gozaimasu...Přeju příjemný počteníčko x)
P.S: Nepsala jsem to v depce xD Jenom mě inspiroval obrázek tý brečící holčiny...x)Tak pod perexíkem ;)
P.P.S: Jo a ten klučina co jsem ho nechala umřít je Itachi x))
Vždycky jsi říkal "Buď silná a ničeho se neboj". A já se nebála,protože jsem věděla že ty jsi pořád se mnou. Byla jsem tak šťastná když jsem se mohla dívat jak uháníš domů ze školy,když jsi se předtím rozloučil se mnou. Byla jsem šťastná když jsi pro mě každý večer neúnavně chodil a zval jsi mě na procházku. Když jsme ruku v ruce bloumali lesy okolo vesnice a ty ses mi smál,když mě vyděsila veverka šustící v listoví. Když jsi mi půjčoval tvojí mikinu na cestu domů,protože mi byla zima. Když jsme společně leželi tam nahoře,na sochách Hokagů a pozorovali hvězdy. Říkával jsi,že my oba máme nahoře svoji hvězdu která nás chrání. Ale ta tvoje tě nechránila dost. Kdyby ano,nemusel bys tu teď ležet,napojený na otravně pípající přístroje. Nemusela bych teď tisknout tvoji ledovou ruku,nemusela bych plakat a doufat že se ještě někdy probudíš. Ten hajzl,co ti tohle udělal si teď klidně pobíhá někde venku a tvoje hvězda nic neudělá. Nenávidím ji za to. Šeptám do ticha noci tvé jméno a poslouchám tvůj namáhavý dech. Trpíš? Chci ti tolik pomoci,ale tam kde teď jsi za tebou nemůžu. Přeji si zase vidět tvůj úsměv.
Cítím se tak podivně prázdná. Před očima mám pořád tvůj vystrašený výraz když jsem tě zkrvaveného svírala v náručí a čekala na pomoc. Tolik ses bál smrti. Děs v tvých očích byl tak obrovský…
Plakal jsi. Ne bolestí i když jsi málem omdléval. Tvá poslední slova která jsi řekl předtím než se tvá víčka navěky zavřela byla "Nechci tě opustit" Plakala jsem s tebou tvá bolest byla i mojí,tolik jsem se o tebe bála. Pomoc přišla až příliš pozdě. Prý jsi ztratil moc krve. Lékaři už ti nepomohou. Jsi v komatu. Ale já pořád věřím. Věřím že se na mě budeš zase usmívat. Věřím že mě budeš zase objímat,smát se mojí bojácnosti,hledat hvězdy v mých očích…Najednou jeden z přístrojů začne hlasitě táhle ječet. Do místnosti vrazí pár mediků a hrubě mě od tebe odstrčí. Jeden z nich ti skontroluje tep a pohlédne na druhého. Zavrtí hlavou. Ten druhý obrátí svůj pohled ke mně. "Je po všem slečno.Je…..mrtvý"
Žádné komentáře:
Okomentovat