Anooo, Ninušáčku vidíš to..?? Mám to..!! Mám to..!! Je to děsivě dlouhý, snad nejdelší jednorázovka na jakou jsem se, kdy zmohla. Každopádně se omlouvám za chyby, word se mi rozhodl protestovat a dělá to vskutku důkladně.
Inspirace - Seznam-Seznamka On hledá Jeho, a taky moje třída..(Adámek, Pepa, Doko, Brany..xD Ale ti nejsou tak romantičtí..xD) Každopádně jsem chtěla říct, že některé inzeráty jsou vskutku překrásný a dosti slušně lituju, že nejsem chlap, páč po některých bych skočila… *tlemí se*
Věnovaní - Tentokrát jenom jediné věnování a to NINI-CHAN NINI, VIDÍŠ TO..NE..?? TAK JEŠTĚ JEDNOU. HIROKO TOHLE CELÝÝÝ VĚNUJE NINUŠCE!! Fajn..to máme splněno..A Nini, kdy budeme řezat ten Mrakodrap..??? Já si na to sama, fakt netroufnu..*tlemí se*
A poslední co chce Hiro říct. Užijte si to…
BTW: Doufám,že nemáte nic proti Ritsuškovi na dizajnu…^^ Když ten vypadá opravduuuu mlaďounce…co říkáš Soubi..*otočí se na slintajícího blonďáka*
Inspirace - Seznam-Seznamka On hledá Jeho, a taky moje třída..(Adámek, Pepa, Doko, Brany..xD Ale ti nejsou tak romantičtí..xD) Každopádně jsem chtěla říct, že některé inzeráty jsou vskutku překrásný a dosti slušně lituju, že nejsem chlap, páč po některých bych skočila… *tlemí se*
Věnovaní - Tentokrát jenom jediné věnování a to NINI-CHAN NINI, VIDÍŠ TO..NE..?? TAK JEŠTĚ JEDNOU. HIROKO TOHLE CELÝÝÝ VĚNUJE NINUŠCE!! Fajn..to máme splněno..A Nini, kdy budeme řezat ten Mrakodrap..??? Já si na to sama, fakt netroufnu..*tlemí se*
A poslední co chce Hiro říct. Užijte si to…
BTW: Doufám,že nemáte nic proti Ritsuškovi na dizajnu…^^ Když ten vypadá opravduuuu mlaďounce…co říkáš Soubi..*otočí se na slintajícího blonďáka*
Hiro-chan
Postavy: (Já si prostě nemůžu pomoct..xD)
David - 25 let, Narozen - 9.9.1983, Znamení - Panna, Výška - 1,89 cm, Váha - 75kg, Ostatní - Pan Kliďas a Sympaťák, jen málokdo mu odolá (včetně žen) *Hiro-chan upřesňuje Davi není Homo, Davídek je Bisexuál*.., taky pan podnikatel. Má rád - Sporty (Chodí plavat.), Vánoce (Od jisté doby. *to jsi neslyšel..!*), Mikuláše, Zvířata, Pečení (Taky od jisté doby..xD), Nemá rád - Hotely, Alkohol (nebo aspoň moc alkoholu, rád si taky občas cucne, žeo..xD *dostala pohlavek, prej je drzá*)
Mikuláš - 17 let, Narozen - 1.12.1991, Znamení - Střelec, Výška - 1,70 cm, Váha - 65kg, Ostatní - Gymnaziální student, ale taky Kuchtík první třídy, občas bručoun, Má rád - Kuchtění všeho druhu, Ťapičku, Davida, kavárnu U Gandalga, babičku a tu úžasnou mega postel a Sanďu Nemá rád - Rozhádané rodiče, Zvědavé lidi(občas by zabil i Sandru za zvědavost..xD), Nedorozumění.
Směle do toho mí milí..^^
A ještě jednou se omloouvám za případné chybky...
Gisolonkooo...xD(to neřešte Hiro-chan poslouchá zprávy na E2..xD)
Prolízal jsem se seznamkou, ne že bych to dělal nějak často, však padla na mě nostalgie blížících se Vánoc a tak -jako spousta dalších- jsem přece jenom nechtěl zůstat sám. Znuděně jsem si podpíral bradu a prolízal se hromadou nových inzerátů, které mě nijak nepřitahovali. Buď byli plný klišé nebo nezajímavý -jako autor- nebo jsem je přehlídl. Usrkával jsem čaj chroupal sušenky a dál listoval, stále pln nadějí, že by se třeba mohl stát zázrak a já bych přeci jen nezůstal sám. Bylo půl desáté, když jsem to vzdal. Protřel jsem si unavený oči a prohrábl vlasy. Záda mě boleli z toho pitomýho hrbení a vůbec tak celkově jsem se cítil blbě. Radši jsem se zahrabal do peřin s tím, že ráno je přeci jen moudřejší večera.
"Ale ty jsi strašně náročný víš.." Rejpla si Sandra a zaškaredila se. "Nejsem náročnej," odsekl jsem, "jen prostě, mám představu." "Jo a jakmile se ten tvůj objekt liší jen tím, že má vlasy jinak sčesaný, je odepsanej." "Jsi pitomá, sama víš, že to není pravda..navíc ON mě dosti zklamal, a byl to TVŮJ kámoš ,zaručila ses za něj." Zavrčel jsem. On totiž byl opravdu parchant, prvně samý úsměv, samá pusinka, pak postel a pak krutá realita -studená sprcha. "Nojonojo..budeš mi to pořád omlacovat o hlavu.?!" Stáhla se a přestala rejt. Vlastně to byla docela hodná holka, kdyby do mě pořád nehučela ta svá moudra a nesnažila se mi někoho dohodit. "No nic Sandi, já pádím, zejtra ta matika, ještě se na to musím mrknout.." Popleskal jsem ji po lopatce. "No jo, tak mazej ty šprte..Doufám, že mi aspoň poradíš.." Zakřičela za mnou ještě a už dobíhala tu svou "partu praštěných přítelkyň" jak se vtipně nazývali. Vydal jsem se směrem domů, s hlavou sklopenou, absolutně zamyšlen.
"Miki, zlato, potřebuju pomoct píct.." Zavolala mamka. "Už jduu..!!" Upřímně pekl jsem strašně rád, tak celkově jsem se hodně zajímal o kuchťění, většinou jsem vařil a pekl a smažil já, mamka s táťkou jen jedli a mlaskali. "Co chceš píct..?" Usmál jsem se na ni. Byla celá od mouky a ve vlasech měla kousíčky těsta, čokoládu na čele. "Chtěla jsem dělat perníčky, ale ještě nevím...," usmála se, "jsem snad špinavá, že se tak uculuješ..?" V tu ranu jsem dostal záchvat smíchu. " Ne mami, jsi čisťounká.." Praštila mě utěrkou plnou mouky, takže jsem i já byl celý bílý. "Tak a teď se do toho můžeme dát.." Rozesmála se a já se chopil Kuchařky a zástěry s nápisem "polib kuchaře", dostal jsem ji k Vánocům od rodičů.
"Uhh...to by snad mohlo stačit.." Protáhla se maminka a koukla na hromadu pečlivě, do celofánu, zabalených těst. "A co kdy.." "Ne..," skočila mi do řeči a tvářila se vyděšeně, "už teď to budeme píct dva dny.." "Tak fajn..,"usmál jsem se, "jdu na tu matiku." "Ale opraš se venku." Zavolala za mnou ještě.
Matika je stejně debilní předmět, když to nechápu nemám šanci to vypočítat, takže..jsem děsivě rád, že máme tak skvělýho učitele, umí totiž vysvětlovat "polopaticky" -tudíž to pochopí každej debil. Přemýšlel jsem jestli si mám tu matiku zopakovat ještě jednou nebo projet tu seznamku. Chvilku jsem přemýšlel a pak se vrhl na seznamku. Hned první inzerát mě zaujal. Poprvé po tak dlouhé době. Lehce rozechvěle jsem poklikal na políčko "kontaktovat" a čekal než mi naběhne stránka. Zamyslel jsem se co mu odepsat. Nějak, aby to zaujalo, ale.. V tom jsem nikdy moc nevynikal, proto taky nepíšu inzeráty. Takže třebaa..
Jmenuji se Miku... Ne to je blbí... Tlačítko Backspace to jistí. Praštil jsem hlavou do klávesnice, proč zrovna já se takhle blbě vyjadřuju. Nastal čas pro další pokus.
Taky nechci Vánoce.. Backspace. Debilní vyjadřovací schopnosti. A pak mě nakopla (to říká náš Adam..xD) Múza.
Nezkušený, romantik.. Jojo, to bylo všechno co jsem mu napsal. Bylo mu 25, sháněl se po někom mladším a psal, že je nezkušený, byla to lákavá představa, někdo nezkušený po mě totiž nebude chtít tolik, co zkušený.
Během pěti minut mi přišla odpověď.
Opravdu nezkušený romantik. Nedávno mě opustila přítelkyně a já se v záchvatu osamělosti spustil s prvním chlapem -byl jsem opilý- no a teď, teď bych chtěl...
Byl to parchant, moc dobře věděl, jak mě donutit psát a to mě ani neznal.
Chtěl bys...Taky bych chtěl, nedávno jsem byl zklamaná a hluboko raněn a teď..teď chci krásné Vánoce plné dobrého jídla, pohádek a něčí příjemné přítomnosti..
Múza mě líbala jak splašená.
Taky bych si přál krásné Vánoce.. nechtěl by ses sejít..?? Někdy, třeba jen na kafe..
Usmál jsem se..
Rád bych, ale nepiju kafe...
Ty trdlo, tak jsem to přeci nemyslel.. Vždyť ty dobře víš jak jsem to myslel, jen si ze mně utahuješ..
To bych si nedovolil..Ale moc rád se sejdu..Chci Tě však upozornit, že mé vyjadřovací schopnosti jsou nulové a má stydlivost maximální, avšak po čase bývám prý ten "dominantnější" článek, nechtěl bych Tě omezovat.
A kdy bys měl čas.. Mé vyjadřovací schopnosti jsou vcelku slušné, prý dokážu dobře rozkecávat, a stydět se nemusíš..každopádně o dominantnosti bych se zatím nebavil.. jsem začátečník..
Ta fajn, co kdybychom se sešli hned zítra, kolem čtvrté, šel bych ze školy.. a sešli bychom se třeba v tý kavárně U Gandalfa? Víš kde to je..??
Jasně, takže zítra kolem čtvrté u Gandalfa. Budu se těšit a teď běžím pracovat... Zatím Ahoj.
Nemohl jsem dospat. Nikdy jsem se s nikým neseznamoval takovýmhle způsobem. Ten chlap mohl docela dost dobře bejt i úchyl, ale stejně jsem se těšil. Bylo to zvláštní.
"Jsi dnes nějakej divnej." Rejpla Sandra. "Co je ti, sakra po mě." Zavrčel jsem a odvrátil se od ní. Na její šťourání jsem nebyl vůbec zvědav. Jenomže ona nebyla hloupá a dost dobře vycítila, že je něco, co jsem jí neřekl. "Ty sis někoho našel." Bafla na mě tak znenadání, až jsem sebou trhnul. "Jsi normální? Málem jsem dostal infarkt.." Zavrčel jsem a její otázku ignoroval. "To je jasný, někoho máš, kdo je too.." Zaškemrala a škrábala se mi po paži, jako vždycky, když jsem se před ní pokoušel schovat tajemství. "Dneska máme sraz a víc ti říkat nebudu, páč pak by mi to určitě nevyšlo." Odstrčil jsem ji od sebe a nahodil kamenný výraz. "Ale noták..," zakňučela, "nikomu o tom nepovím.." "Ne.." "Mikyy.." "Ne." "Notak Mikýý, budu jako hrob.." "Ne." "Mikýýýýý...""Ne..."
Vběhl jsem do kavárny, unavený a uřícený, celou cestu jsem byl nucen běžet... Pronásledovala mě totiž Sandra a já ji nemohl setřást. Zamířil jsem ke stolku, kde seděl blonďáček, vypadal totiž, že na někoho čeká. Jakmile mě zmerčil postavil se. "Ahoj." Usmál jsem se a on ke mně natáhl ruku. "Ahoj." "Promiň, že jdu pozdě, ale snažil jsem se setřást kamarádku, většinou je vytrvalá." Zakřenil jsem se na něj. "To je v pohodě. Každopádně moc mě těší. Jmenuji se David." "Mikuláš." Stiskl jsem nabízenou pravačku.
Posadili jsme se. "A jak ti mám říkat.?" Zeptal se zamyšleně. "Asi Miky." Trhl jsem ramínky a usmál se. Je fakt, že většina lidí prostě netušila, jak mě oslovovat. "Tak fajn, Miky, a kolik ti vlastně je? Mám pocit, že jsem se na to nezeptal." Usmál se na mě. "17" V tu chvíli se rozkašlal, vrhl jsem se k němu a prudce ho praštil do zad. "Tobě je JENOM 17?" Vytřeštil oči, když se dosyta vykašlal. "No jo." Zakřenil jsem se. Zíral na mě, jakoby tomu nemohl uvěřit. "Doufám, že ti to nevadí.?" Kňukl jsem. "Já..já.." Zakoktal se. "Já to věděl...Vždycky všem záleží na věku nebo na vzhledu nebo na.." Vzdychl jsem zklamaně, protože se mi skutečně líbil. Byl moc sympatický a rozkošný. Postavil jsme se. "Ne to ne..,po.. počkej, prosím..takhle to nemělo vyznít, jen jsem nečekal, že budeš tak mladý.." Chytil mě za zápěstí. Dosti nervózně se usmíval. Posadil jsem se zpátky. Chvilku jsme na sebe hloupě zírali, načež se rozesmál. "Vlastně jsem myslel, že jsi starší než já.." Byl velice milý, ten večer -trošku se nám to z toho poledne protáhlo- jsem si skutečně užil.
"Tak, ahoj.." Usmál se a trošičku se přiblížil. Oplatil jsem úsměv a lehce ho líbl na tvář. "Ahoj..a nezapomeň.." Zamával jsem mu ještě než odjel. "Neříkal jsi, že tohle má bejt první schůzka.." Nadskočil jsem snad dva metry. "Sakra, Sandino, musíš mě tolik děsit. Navíc tohle byla první schůzka." Zavrčel jsem. "A co ty něžnosti..? Držel tě za ruku a na rozloučenou jsi ho líbal." Vzdechl jsem. "Neměl jsem rukavice a byla mi zima. a to nebyl polibek, skoro jsem se ho nedotkl.! A vůbec co mě máš co šmírovat. Jdu domů." Otočil jsem se k ní zády. Parádně mě teď naštvala. Chtěl jsem jí o tom povídat a místo toho...Grrr...musí to dělat..prostě musí..
Ahoj, doufám, že ještě nespinkáš..? Usmál jsem se a odstrčil sešit s biologií. Měli jsme píct, ale mamka to odložila až na zítra.Takže jsem se teď učil. Smska od Davida, mě příjemně překvapila. Ne-e, nespinkám. Sedím nad učením, mám už toho plný zuby, ale jinak to do hlavy nedostanu. Odeslat - David - Ok- Odesláno. Chudinko moje, já už to mám naštěstí za sebou. Nechceš si i zítra někam zajít. Zvu tě, třeba zase jen tak na čaj..? Usmál jsem se. Já, ale zítra nemůžu, budu píct, slíbil jsem to mamce a navíc se těším. Odesláno. Ty pečeš?? Páni, co se o tobě ještě nedozvím. A kdypak budeš mít čas. Zkusím se přizpůsobit, ale chci tě vidět. Je mi s tebou moc dobře. -- No já tak celkově rád vařím. Čas budu mít až někdy v sobotu odpoledne. A nechtěl bys třeba přijet na víkend, našim by to určitě nevadilo a kdybys nám pomohl píct, bylo by to rychleji a měl bych dřív čas. S tím jsem seběhl dolů ukecávat rodiče. O mojí orientaci dávno věděli -snad ještě dřív než jsem si to uvědomil já- a nějak jim nevadila, akorát chtěli znát všechny mé přítele."Mamii..., víš jak jsem ti včera říkal o Davidovi..?" Mamka se na mě podívala docela překvapeně, jako bych ji právě vzbudil, ale přikývla. "No víš, nemohl by tu zůstat přes víkend..?" "Miky, zlato, ale vždyť si říkal, že máte první schůzku ne..?" Vytřeštila oči. "No to jo, ale my už si dlouho psali přes internet." Zalhal jsem. "Tak jo..ať přijede, ale spát bude na gauči." Usmála se. "Díky mami, hned mu to napíšu." Líbnul jsem jí na čelo a odfrčel nahoru. Davi, tak je to zařízený, celej víkend, ale kdy přijedeš..? Začal jsem si uvědomovat jak vyšiluju, znal jsem ho dne. Jeden den a už jsem si ho tahal domů. Tak já tedy přijedu. a Přijel bych v pátek kolem šesté šlo by to..? Vážně jsem ho chtěl tolik moc vidět. Jasně, budeme Tě čekat, k nám už trefíš. Já totiž budu píct a nemohl bych ti přijít naproti. -- Jasně nějak trefím. Budu se těšit. Dobrou noc a krásné sny. Posílám pusu.
"Miky, ty se se mnou nebavíš..?" Kňukla Sandra a pověsila se mi na krk. "Uhodla's." Zavrčel jsem a snažil se ji setřást. "Co jsem udělala..?" Fňukla. "Ty se ještě ptáš?" Měl sem chuť ji praštit. "Neřekl bys mi to." "Ale právě, že řekl, chtěl jsem si o tom promluvit, jenomže jsi to včera všechno viděla. Tím pádem už není o čem mluvit." Zalapala po dechu, ale mě to bylo jedno, tuhle debatu jsem považoval za ukončenou.
"No mami..?" Nechápal jsem co se děje, většinou mi nevolala do školy. "Miky, zlato..," nadšeně oddechovala, "táta..táta právě vyhrál, o víkendu jedeme do lázní, teď se chystáme odjíždíme za chvilku. Máš klíče..?" Otevřel jsem pusu. "To znamená, že doma zůstanu sám..? A co Ťapka?" "Ťapičku zvládneš a ano budeš sám, pokud teda nechceš, abych zavolala babičce a.." "Ne to je v pohodě, já to zvládnu. Tak si to užíjte a pošli mi SMSku až dorazíte jo..?" "Jasně broučku už musím jít, užíj si ten víkend a nezapomeň na gauči.." "Ale mamiii...já s ním přece nechci spát, ale taky ho nechci nechat spát na gauči..." "Tak si to nějak vymyslete..Tak ahoj posíláme ti pusu." Položila to. Takže doma bude klíídek..
Hned jak jsem přišel domů pustil jsem Ťapku z koupelny. "Ahoj štěně...," poplácal jsem naši pětiměsíční dogu po boku a ona mě nadšeně olízla, "dneska budeme píct." A vrhli jsme se na to. Rozbalit těsto, rozválet těsto, vykrájet zajímavý tvary, šup stím do trouby na 180 stupňů a hlídat, mezitím další těsto. Najednou někdo zazvonil. Otřel jsem si čelo. "Ťapi, mazej zpátky.." Zakřičel jsem ještě než jsem otevřel dveře. "Ahoj, kuchaři.." Usmál se David. "Ahoj, pojď honem dovnitř než mi uteče." Popohnal jsem ho a dveře jsem zavíral těsně. Ťapina mi málem zdrhla. "Nevěděl jsem, že máte dogu, myslel jsem, že to bude něco malýho, když se jmenuje Ťapka." Rozesmál se. "Nooo, to si myslí každej. Dáš si něco nebo se se mnou vrhneš do pečení." "Dal bych si kafe, na probuzení..Jsem děsně utahán. A kde jsou vůbec páni rodiče..?" Podrbal Ťapku za ušima. "Naši jsou v lázních, táta vyhrál." Začal jsem chystat kafe, ale pořád jsem po očku sledoval troubu, abych to nepřipálil. "Takže tu budeme sami..?" Koukl na mě trošku nervózně. "No až tak samy ne, s Ťapinou a ta vyžaduje spoustu pozornosti." Zachichňal jsem se.
"Já myslím, že to pro dnešek stačí..Zbytek doděláme zítra." Otřel jsem si čelo. "Jsi celý od mouky.." Rozesmál se David. "No jo, hlavně, že ty jsi čistý," zakřenil jsem se, "já teď vezmu Ťapku ven, tak si skoč třeba do sprchy.Ju.?" S tím jsem přes sebe přetáhl bundu. "Jasně já to najdu." Usmál se. Ťapku jsem nakonec venčil dost dlouho a dovnitř jsme se vracely promrzlí, tedy já se vracel promrzlý. David vařil čaj. "Ahh..ty jsi anděl..přesně víš na co teď myslím." Mňoukl jsem a vděčně ho líbnul na tvář. "Je tam veliká zima, co..." Rozcuchal mě. "Jo, šílená... Nebude ti vadit, když si skočím taky do sprchy? Hnedka budu zpátky. Kdyžtak si zapni televizi." Usmál se a posunkem mě popohnal do sprchy. Ta chvilka se mi nakonec trošku protáhla. David už spinkal, když jsem sešel dolů. Měl andělský obličej, nemohl jsem uvěřit tomu, že už si na sebe vydělává, že už mu je 25.Přikryl jsem ho, zhasl televizi a sám jsem odťapal nahoru do postýlky.
"Dobré ránko.." Do nosánku mě udeřila překrásná vůně. "Dobré, ty taky rád kuchtíš..?" Usmál jsem se na něj ačkoliv trošku rozespale. "Ani ne, ale když vařím pro někoho, to je jiná..Ťapka ještě chrní.." Zasedli jsme ke snídani. Jedlo se v absolutním tichu. Absolutním, bylo by slyšet i smítko spadnout. "Pomůžeš mi dneska píct..?" Kníkl jsem trošku stydlivě. Usmál se. "Jasně, ještě se ptej, ale pak si někam zajdem, někaaaam do klubu..?" Vypadalo to, že přemejšlí, kam by mě vzal. "Jasně, já nemám nic proti...a teď píct.." S tím jsem mu do ruky vrazil mamčinu zástěru a sám si vzal svoji. A jelo se. Rozválet, vykrájet a upíct. Rozjížděli jsme moukový bitky, kterých se nadšeně účastnila i Ťapka. Všude kolem bylo bílo a my, všichni tři, jsme byli spokojený. "Asi ji budeme muset vykoupat, co.." Zakřenil se David, když ji poplácal po boku a všude kolem se rozlítla mouka. Musel jsem se smát.
"Ťapino, drž.." Snažil jsem se jí vysušit kožich, ale ona se cukala, evidentně se jí tření kožíšku nelíbilo. David ,místo aby mi pomohl, stál ve dveřích a culil se. Nakonec jsem to vzdal, když mi prchla. Natáhli jsme se na gauč, kde už trůnila naše maličká doga. "Jsem úplně hotový.." Plácl jsem sebou a Davča vedle mě. "Já taky..,ale byla to sranda.." Rozcuchal mě. Položil mi hlavu do klína. "Nebude ti vadit, když si chvilku schrupnu..??" Usmál jsem a zavrtěl hlavou. Oplatil mi úsměv a zavřel oči.
Nakonec jsem vytuhl taky. A nikam se nešlo, prostě jsme celej víkend byli doma a teď stál David u dveří s taškou přes rameno a křenil se. "Mrzí mě.." Kňukl jsem. "Ale notak, snad to nebylo naposledy.." Zacuchal mi vlasy. "Noo..pokud tě mé chrápání, mlaskání, slintání a kopání neodradilo pak snad ne..." Začal se tlemit. "Jsi roztomilý, když slintáš..i to chrápání se dá přežít, ale myslím, že příště ti přivážu nohy k posteli, budu mít modřiny.." Musel jsem se smát s ním. Byl skvělý společník a všechno dokázal parádně odlehčit. "Tak fajn.. ještě ti zavolám..," s tím se ke mě sklonil a políbil mě na tvář, "tak to čekej..Zatím papa.." Zamával jsem mu ještě když frčel autem pryč z naší ulice. Byl to hezkej víkend, ikdyž jsme celou dobu seděli doma.
Další dva dny bylo ticho. Telefon nezazvonil ani jednou. To mě přesvědčilo o tom jak pitomě jsem zapůsobil, už jenom to debilní pečení. Navíc se mi po něm ,čert ví proč, stýskalo.
Až před pár minutami. Ahoj, kuchaři. Jak se máš..? Neruším, Tě v něčem záživnějším..? Teď jsem seděl na posteli a četl těch pár řádků pořád dokola. Nevěděl jsem jestli se smát a nebo si ho najít a uškrtit. Nemám se. A nerušíš, houpu nohama a příšerně se nudím. Sanďa tu měla bet už před půl hodinou a někde se fláká. -- Ah tak.., takže program na dnešek už máš?! A moc se omlouvám, že jsem nenapsal dřív, ale byl jsem na krátké služebce, takže mimo. Usmál jsem se. Byl v zahraničí, proto se neozval, vůbec s tím nemělo co dělat vaření nebo chrápání. Opravdu se mi ulevilo. No tak nějak..,ale zítra mám chvilku volno, jestli by sis na mě udělal čas..? Najednou někdo zazvonil. "Jdu tam mamii.." Zakřičel jsem a seběhl ze schodů. "Ahoj, pojď honem nebo se Ťapina zblázní." Pustil jsem Sanďu do domu a vystrkal ji po schodech nahoru. "Zatím to nachystej já ještě musím něco...." Chytil jsem do ruky telefon a otevřel smsku. Na tebe vždycky, mám tě vyzvednout ze školy..? Mohli bychom zajet třeba někam jinam.. Zakřenil jsem se na telefon. Tak fajn, končím o půl čtvrté, a kde je gympl víš..? Kdyžtak mapa ti to poví, já už musím končit, přišla Sanďa, tak Zatím ahoj.. S tím jsem praštil telefonem na postel a otočil se na Sandru, která právě vybalovala sešity. "Komus to psal..?" Zamrkala na mě. "Davidovi, aaa vůbec na nic se neptej, za tamto se pořád ještě zlobím." Umlčel jsem ji dřív než stačila položit miliony dalších otázek, který měla vždycky, vždycky v zásobě.
Do Vánoc to byl už jen týden. Právě ta správná doba začít panikařit. Neměl jsem ani jeden dárek, navíc každou volnou chvilku jsem byl s Davidem a cítil jsem se... To nejde popsat, prostě bááááááječně a to jsme se znali sotva čtrnáct dní. "Mikuláši.." Zahučela na mě mamka. Nikdy mě neoslovovala Mikuláši, navíc nikdy takhle nehučela. "Co se děje..?" Mrkl jsem na ni. "Chci, abys věděl, že na svátky, včetně Štědrého dnu, budeme u babičky." "Ale mami, říkala's....já už mám plány..." Namítl jsem. "Tak je zrušíš." Trhla rameny a otočila se ke mně zády. "Ale mamii, já už mu to slíbil, navíc chtěli jsme být aspoň na svátky spolu." "Mikuláši, už jsem řekla." Hysterčila..nikdy se takhle nechovala. "Mami, co se děje..?" Položil jsem jí ruku na rameno. "Prostě se změnili plány a já bych byla ráda..." Skočil jsem jí do řeči. "Tak co kdyby jel David s náma..?" Otočila se na mě slušně vyděšeně. "Víš co by to udělalo s babičkou..??" Uchichtl jsem se. "Mamii, babička o tom ví a nevadí jí to..a o pokoj se rozdělíme. Navíc, vždyť jsi říkala, že je to sympaťák..." Nafoukl jsem tváře připraven hrát toho nejuraženějšího z nejuraženějších. Mamka se rozesmála, najednou se ta divná atmosféra rozplynula, jak kdyby pramenila z toho, že se mamka bála jak zareaguju. "Tak fajn, ale prosímtě jedeme už 22, to je totiž pátek. Takže mu to vyřiď vezmeme ho s sebou autem tak ať je kolem čtvrté už tady jo.?" Líbl jsem jí na tvář. "Provedu.. a díky mamko.."
Dvaadvacáteho jsem měl všechny dárky nakoupený. Jsem nejlepší. Všechno stihnu. Usmál jsem se jen tak sám pro sebe. "Davi, dělej...!!" Zahučel jsem a vzal mu tašku. "Páni co v tom vezeš, snad se k nám nezkoušíš tajně nastěhovat..." Rozesmál se taťka, když jsem mu tu tašku vrazil do ruk, aby ji dal do kufru. David začal rudnou. "Tatíí…vidíš co děláš..nutíš ho stydět se.." Zachechtal jsem se.
"Babííí...," málem jsem se neudržel a nadšením se jí zavěsil za krk, to by jí moc dobře neudělalo, "strašně rád tě vidím." S tím jsem jí vlepil obrovskou mlaskavou pusu. David se viditelně zašklebil. "Babi, tohle je David, můj přítel.. Davi.. moje babička, nejlepší babička na světě.." Usmál jsem se na oba. Stiskli si ruku a babča se zaksichtila a kývla mi. "Jo a babi, mi chceme společnej pokoj, víš ten velkej s tou mega postelí, vrže ještě..?" Bábi dostala něco jako záchvat smíchu křížený s dusivým kašlem. Tekli jí slzy. "Ta postel už nevrže, je dávno spravená, ale budete si tam muset trošku uklidit, dlouho tam nikdo nebyl." "Tak my jdeme na to.." Odtáhl jsem Davida. "Proč jsi se ptal na to jestli ještě vrže..?" Nechápal mě Davča. Zasmál jsem se a mávl rukou. "To teď neřeš, budeme muset vysát utřít prach a převlíct peřiny.." Zhodnotil jsem stav.. David přikývl, takže jsme se do toho pustili.
"Jako v klícce.." Otevřel jsem okno a na chvilku vyhodil, teď už čistě povlečený, přikrývky. "Běž se osprchovat..," vystrčil jsem Davida ze dveří a nasměroval ho ke koupelně, "já tam zatím nanosím naše věci." Chtěl něco namítnout, ale já ho šikovně umlčel, dětským políbením. "Mazej...šup.." Plácl jsem ho po zadku.
Naše věci byli nahoře coby dup. Do nočního stolku jsem schoval pár "nezbytných věciček" které jsem hodlal použít a na polštáře jsem vyhodil svého plyšového přítele, hrocha Alfreda, kterého jsem dostal kdysi dávno od rodičů.
"Já nechci jít na procházku.." Kňučel jsem a držel se kliky zuby nehty. Venku totiž byla zima a všichni se do ní nadšeně hrnuli. Tedy všichni až na mě a Ťapinu. "Já zůstanu doma a pohlídám Ťapku, jí se taky nechce.." Poukázal jsem na štěně schoulené v rohu gauče, které se snažilo tvářit se neviditelně. Nakonec jsem si své místo doma na gauči vyprosil. Takže jsme se s Ťapkou schoulili k sobě na pohovce a ,než by řekl švec, jsme chrněli. Teda aspoň já.
"Ospalče.." Na tváři mě polechtali něčí, Davidovi, heboučké rty. "Já nechci vstávat, vždyť je 24. tak mě nech ještě spinkat, čilý budu muset být až večír." Bručel jsem a snažil se ho odehnat. "Ne,ne..šup z vyhřátého pelíšku Vánočka čeká..."
Seděl jsem na gauči a ládoval se cukrovím společně s Ťapkou. David, rodičové a babča seděli vedle a pili kafe. "Neuvidíš zlatý prasátko.." Vyčetl mi David. Usmál jsem se.. "Právě se na něj koukám.." a klidně se ládoval dál.
Kolem šesté nás nahnali vysprchovat , jako malé děti a zatím pod stromeček našupali všechny dárky, včetně těch našich.
Davi, obdaroval celou mojí rodinu, ta tím byla příjemně překvapena. Já teď pomaličku usínal na gauči. "Miky, nechceš už jít spát..sotva se držíš.." Zašeptal mi Davi do ucha. Sám taky skoro spal, takže jsme se během pár minut rozloučili, popřáli dobrou noc a vypařili se nahoru. Zamkl jsem dveře, jen tak pro jistotu, páč jakmile jsem přešel práh všechna únava mě rázem přešla.
Objal jsem ho zezadu a pacičkama mu sjel na břicho. Na to, že jsme si dovčil skoro nedali pusu, to byl skok. "Právě jsem si vzpomněl, že vůbec nejsem ospalý.." Zavrčel jsem a laškovně ho políbil na krk. Citelně se zatřásl. "Hmm..,co stím..?" Pokračoval jsem ve svém monologu a čekal na jeho reakci a když nepřicházela.."Chtěl bych ti dát ještě jeden dárek…" Otočili jsme se k sobě čelem. "Jaký..?" Kníkl a div se nekrčil. Pohladil jsem ho po tváři a něžně políbil. Zvedl jsem k němu oči, ale on se tvářil pořád stejně, navíc teď i slušně nervózně. "Neboj se..já ti nechci ublížit.." Pohladil jsem ho a nasměroval k posteli. Posadil se a já mu doslova skočil do klína, takže trošku bolestivě zakňučel. "Promííň.." Chechtal jsem se a držel ho přimknutého k sobě. "To bolelo…" "Já ti to pofoukám chceš..??" Přikývl.. "Tak fajn, ale v tom případě musíme sundat tyhle ošklivý kalhoty.." S tím jsem mu rozepnul knoflík i zip a než se nadál byli kalhoty fuč. Jeho lehce zmatený výraz byl něco úžasného, škoda, že jsem u sebe neměl foťák. Sklonil jsem se k jeho nožičkám a začal foukat. Zahuhňal se. "To lochtááá.." Přestal jsem a pomaličku jsem se vrátil k jeho tváři. "Davi, já bych…já bych ti chtěl dát ještě jeden dárek.. Je to hodně důležitý víš…,ale chci ti ho dát dneska a tady, je mi fuk co bude potom, protože se s tebou cítím moc dobře. Mám Tě rád víš.." Koukali jsme si do očí a on po chvilce nepatrně přikývl. Vzal jsem to jako souhlas a poprvé za celou tu dobu co jsme byli spolu jsem se doslova ponořil do polibku. Líbali jsme se až děsivě dlouho, všechno to bylo pomalé, něžné, opatrné…poznávali jsme jeden druhého,i když já se ozval, když se mi něco nelíbilo Davi ne, takže jsem musel sledovat jeho reakce. Vzal jsem si tu dominantní roli, ale postupem času se Davi začal víc ozývat, chtěl být "ten nahoře". Uvolnil jsem své místo a dovolil mu aby se do mě ponořil, užíval jsem si to.
"Asi jsme byli skutečně hlasití.." Zabořil mi hlavu do vlasů a chichtal se. "Asi jo…ale důsledky necháme až na ráno co ty na to…já jsem totiž děsně utahaný…" Stočil jsem se k němu. "Já ani ne, klidně bych zvládnul opakovaní.." Dostal pohlavek.."Spát půjdeš..Včil ať už spíš.." Rozesmáli jsme se.. Ve skutečnosti bych to i já zvládnu,ale právě teď jsem byl unavený a chtělo se mi už spinkat. "Tak dobře.., jdeme spinkat." Políbil mě do vlasů a stočil se ke mně. Byli jsme dvě zamilovaná stočená klubíčka. "Miky, ty sis to plánoval už dlouho, že jsi byl tak připravený..? Trošku jsi mě vylekal." "Moc dlouho ne, ale vzal jsem si to pro jistotu…" Zabručel jsem už z polospánku. "Miluji Tě…" Slyšel jsem ho ještě zašeptat a než jsem vytuhnul úplně přišoupnul jsem se blíž k němu.
"Uhh...to by snad mohlo stačit.." Protáhla se maminka a koukla na hromadu pečlivě, do celofánu, zabalených těst. "A co kdy.." "Ne..," skočila mi do řeči a tvářila se vyděšeně, "už teď to budeme píct dva dny.." "Tak fajn..,"usmál jsem se, "jdu na tu matiku." "Ale opraš se venku." Zavolala za mnou ještě.
Matika je stejně debilní předmět, když to nechápu nemám šanci to vypočítat, takže..jsem děsivě rád, že máme tak skvělýho učitele, umí totiž vysvětlovat "polopaticky" -tudíž to pochopí každej debil. Přemýšlel jsem jestli si mám tu matiku zopakovat ještě jednou nebo projet tu seznamku. Chvilku jsem přemýšlel a pak se vrhl na seznamku. Hned první inzerát mě zaujal. Poprvé po tak dlouhé době. Lehce rozechvěle jsem poklikal na políčko "kontaktovat" a čekal než mi naběhne stránka. Zamyslel jsem se co mu odepsat. Nějak, aby to zaujalo, ale.. V tom jsem nikdy moc nevynikal, proto taky nepíšu inzeráty. Takže třebaa..
Jmenuji se Miku... Ne to je blbí... Tlačítko Backspace to jistí. Praštil jsem hlavou do klávesnice, proč zrovna já se takhle blbě vyjadřuju. Nastal čas pro další pokus.
Taky nechci Vánoce.. Backspace. Debilní vyjadřovací schopnosti. A pak mě nakopla (to říká náš Adam..xD) Múza.
Nezkušený, romantik.. Jojo, to bylo všechno co jsem mu napsal. Bylo mu 25, sháněl se po někom mladším a psal, že je nezkušený, byla to lákavá představa, někdo nezkušený po mě totiž nebude chtít tolik, co zkušený.
Během pěti minut mi přišla odpověď.
Opravdu nezkušený romantik. Nedávno mě opustila přítelkyně a já se v záchvatu osamělosti spustil s prvním chlapem -byl jsem opilý- no a teď, teď bych chtěl...
Byl to parchant, moc dobře věděl, jak mě donutit psát a to mě ani neznal.
Chtěl bys...Taky bych chtěl, nedávno jsem byl zklamaná a hluboko raněn a teď..teď chci krásné Vánoce plné dobrého jídla, pohádek a něčí příjemné přítomnosti..
Múza mě líbala jak splašená.
Taky bych si přál krásné Vánoce.. nechtěl by ses sejít..?? Někdy, třeba jen na kafe..
Usmál jsem se..
Rád bych, ale nepiju kafe...
Ty trdlo, tak jsem to přeci nemyslel.. Vždyť ty dobře víš jak jsem to myslel, jen si ze mně utahuješ..
To bych si nedovolil..Ale moc rád se sejdu..Chci Tě však upozornit, že mé vyjadřovací schopnosti jsou nulové a má stydlivost maximální, avšak po čase bývám prý ten "dominantnější" článek, nechtěl bych Tě omezovat.
A kdy bys měl čas.. Mé vyjadřovací schopnosti jsou vcelku slušné, prý dokážu dobře rozkecávat, a stydět se nemusíš..každopádně o dominantnosti bych se zatím nebavil.. jsem začátečník..
Ta fajn, co kdybychom se sešli hned zítra, kolem čtvrté, šel bych ze školy.. a sešli bychom se třeba v tý kavárně U Gandalfa? Víš kde to je..??
Jasně, takže zítra kolem čtvrté u Gandalfa. Budu se těšit a teď běžím pracovat... Zatím Ahoj.
Nemohl jsem dospat. Nikdy jsem se s nikým neseznamoval takovýmhle způsobem. Ten chlap mohl docela dost dobře bejt i úchyl, ale stejně jsem se těšil. Bylo to zvláštní.
"Jsi dnes nějakej divnej." Rejpla Sandra. "Co je ti, sakra po mě." Zavrčel jsem a odvrátil se od ní. Na její šťourání jsem nebyl vůbec zvědav. Jenomže ona nebyla hloupá a dost dobře vycítila, že je něco, co jsem jí neřekl. "Ty sis někoho našel." Bafla na mě tak znenadání, až jsem sebou trhnul. "Jsi normální? Málem jsem dostal infarkt.." Zavrčel jsem a její otázku ignoroval. "To je jasný, někoho máš, kdo je too.." Zaškemrala a škrábala se mi po paži, jako vždycky, když jsem se před ní pokoušel schovat tajemství. "Dneska máme sraz a víc ti říkat nebudu, páč pak by mi to určitě nevyšlo." Odstrčil jsem ji od sebe a nahodil kamenný výraz. "Ale noták..," zakňučela, "nikomu o tom nepovím.." "Ne.." "Mikyy.." "Ne." "Notak Mikýý, budu jako hrob.." "Ne." "Mikýýýýý...""Ne..."
Vběhl jsem do kavárny, unavený a uřícený, celou cestu jsem byl nucen běžet... Pronásledovala mě totiž Sandra a já ji nemohl setřást. Zamířil jsem ke stolku, kde seděl blonďáček, vypadal totiž, že na někoho čeká. Jakmile mě zmerčil postavil se. "Ahoj." Usmál jsem se a on ke mně natáhl ruku. "Ahoj." "Promiň, že jdu pozdě, ale snažil jsem se setřást kamarádku, většinou je vytrvalá." Zakřenil jsem se na něj. "To je v pohodě. Každopádně moc mě těší. Jmenuji se David." "Mikuláš." Stiskl jsem nabízenou pravačku.
Posadili jsme se. "A jak ti mám říkat.?" Zeptal se zamyšleně. "Asi Miky." Trhl jsem ramínky a usmál se. Je fakt, že většina lidí prostě netušila, jak mě oslovovat. "Tak fajn, Miky, a kolik ti vlastně je? Mám pocit, že jsem se na to nezeptal." Usmál se na mě. "17" V tu chvíli se rozkašlal, vrhl jsem se k němu a prudce ho praštil do zad. "Tobě je JENOM 17?" Vytřeštil oči, když se dosyta vykašlal. "No jo." Zakřenil jsem se. Zíral na mě, jakoby tomu nemohl uvěřit. "Doufám, že ti to nevadí.?" Kňukl jsem. "Já..já.." Zakoktal se. "Já to věděl...Vždycky všem záleží na věku nebo na vzhledu nebo na.." Vzdychl jsem zklamaně, protože se mi skutečně líbil. Byl moc sympatický a rozkošný. Postavil jsme se. "Ne to ne..,po.. počkej, prosím..takhle to nemělo vyznít, jen jsem nečekal, že budeš tak mladý.." Chytil mě za zápěstí. Dosti nervózně se usmíval. Posadil jsem se zpátky. Chvilku jsme na sebe hloupě zírali, načež se rozesmál. "Vlastně jsem myslel, že jsi starší než já.." Byl velice milý, ten večer -trošku se nám to z toho poledne protáhlo- jsem si skutečně užil.
"Tak, ahoj.." Usmál se a trošičku se přiblížil. Oplatil jsem úsměv a lehce ho líbl na tvář. "Ahoj..a nezapomeň.." Zamával jsem mu ještě než odjel. "Neříkal jsi, že tohle má bejt první schůzka.." Nadskočil jsem snad dva metry. "Sakra, Sandino, musíš mě tolik děsit. Navíc tohle byla první schůzka." Zavrčel jsem. "A co ty něžnosti..? Držel tě za ruku a na rozloučenou jsi ho líbal." Vzdechl jsem. "Neměl jsem rukavice a byla mi zima. a to nebyl polibek, skoro jsem se ho nedotkl.! A vůbec co mě máš co šmírovat. Jdu domů." Otočil jsem se k ní zády. Parádně mě teď naštvala. Chtěl jsem jí o tom povídat a místo toho...Grrr...musí to dělat..prostě musí..
Ahoj, doufám, že ještě nespinkáš..? Usmál jsem se a odstrčil sešit s biologií. Měli jsme píct, ale mamka to odložila až na zítra.Takže jsem se teď učil. Smska od Davida, mě příjemně překvapila. Ne-e, nespinkám. Sedím nad učením, mám už toho plný zuby, ale jinak to do hlavy nedostanu. Odeslat - David - Ok- Odesláno. Chudinko moje, já už to mám naštěstí za sebou. Nechceš si i zítra někam zajít. Zvu tě, třeba zase jen tak na čaj..? Usmál jsem se. Já, ale zítra nemůžu, budu píct, slíbil jsem to mamce a navíc se těším. Odesláno. Ty pečeš?? Páni, co se o tobě ještě nedozvím. A kdypak budeš mít čas. Zkusím se přizpůsobit, ale chci tě vidět. Je mi s tebou moc dobře. -- No já tak celkově rád vařím. Čas budu mít až někdy v sobotu odpoledne. A nechtěl bys třeba přijet na víkend, našim by to určitě nevadilo a kdybys nám pomohl píct, bylo by to rychleji a měl bych dřív čas. S tím jsem seběhl dolů ukecávat rodiče. O mojí orientaci dávno věděli -snad ještě dřív než jsem si to uvědomil já- a nějak jim nevadila, akorát chtěli znát všechny mé přítele."Mamii..., víš jak jsem ti včera říkal o Davidovi..?" Mamka se na mě podívala docela překvapeně, jako bych ji právě vzbudil, ale přikývla. "No víš, nemohl by tu zůstat přes víkend..?" "Miky, zlato, ale vždyť si říkal, že máte první schůzku ne..?" Vytřeštila oči. "No to jo, ale my už si dlouho psali přes internet." Zalhal jsem. "Tak jo..ať přijede, ale spát bude na gauči." Usmála se. "Díky mami, hned mu to napíšu." Líbnul jsem jí na čelo a odfrčel nahoru. Davi, tak je to zařízený, celej víkend, ale kdy přijedeš..? Začal jsem si uvědomovat jak vyšiluju, znal jsem ho dne. Jeden den a už jsem si ho tahal domů. Tak já tedy přijedu. a Přijel bych v pátek kolem šesté šlo by to..? Vážně jsem ho chtěl tolik moc vidět. Jasně, budeme Tě čekat, k nám už trefíš. Já totiž budu píct a nemohl bych ti přijít naproti. -- Jasně nějak trefím. Budu se těšit. Dobrou noc a krásné sny. Posílám pusu.
"Miky, ty se se mnou nebavíš..?" Kňukla Sandra a pověsila se mi na krk. "Uhodla's." Zavrčel jsem a snažil se ji setřást. "Co jsem udělala..?" Fňukla. "Ty se ještě ptáš?" Měl sem chuť ji praštit. "Neřekl bys mi to." "Ale právě, že řekl, chtěl jsem si o tom promluvit, jenomže jsi to včera všechno viděla. Tím pádem už není o čem mluvit." Zalapala po dechu, ale mě to bylo jedno, tuhle debatu jsem považoval za ukončenou.
"No mami..?" Nechápal jsem co se děje, většinou mi nevolala do školy. "Miky, zlato..," nadšeně oddechovala, "táta..táta právě vyhrál, o víkendu jedeme do lázní, teď se chystáme odjíždíme za chvilku. Máš klíče..?" Otevřel jsem pusu. "To znamená, že doma zůstanu sám..? A co Ťapka?" "Ťapičku zvládneš a ano budeš sám, pokud teda nechceš, abych zavolala babičce a.." "Ne to je v pohodě, já to zvládnu. Tak si to užíjte a pošli mi SMSku až dorazíte jo..?" "Jasně broučku už musím jít, užíj si ten víkend a nezapomeň na gauči.." "Ale mamiii...já s ním přece nechci spát, ale taky ho nechci nechat spát na gauči..." "Tak si to nějak vymyslete..Tak ahoj posíláme ti pusu." Položila to. Takže doma bude klíídek..
Hned jak jsem přišel domů pustil jsem Ťapku z koupelny. "Ahoj štěně...," poplácal jsem naši pětiměsíční dogu po boku a ona mě nadšeně olízla, "dneska budeme píct." A vrhli jsme se na to. Rozbalit těsto, rozválet těsto, vykrájet zajímavý tvary, šup stím do trouby na 180 stupňů a hlídat, mezitím další těsto. Najednou někdo zazvonil. Otřel jsem si čelo. "Ťapi, mazej zpátky.." Zakřičel jsem ještě než jsem otevřel dveře. "Ahoj, kuchaři.." Usmál se David. "Ahoj, pojď honem dovnitř než mi uteče." Popohnal jsem ho a dveře jsem zavíral těsně. Ťapina mi málem zdrhla. "Nevěděl jsem, že máte dogu, myslel jsem, že to bude něco malýho, když se jmenuje Ťapka." Rozesmál se. "Nooo, to si myslí každej. Dáš si něco nebo se se mnou vrhneš do pečení." "Dal bych si kafe, na probuzení..Jsem děsně utahán. A kde jsou vůbec páni rodiče..?" Podrbal Ťapku za ušima. "Naši jsou v lázních, táta vyhrál." Začal jsem chystat kafe, ale pořád jsem po očku sledoval troubu, abych to nepřipálil. "Takže tu budeme sami..?" Koukl na mě trošku nervózně. "No až tak samy ne, s Ťapinou a ta vyžaduje spoustu pozornosti." Zachichňal jsem se.
"Já myslím, že to pro dnešek stačí..Zbytek doděláme zítra." Otřel jsem si čelo. "Jsi celý od mouky.." Rozesmál se David. "No jo, hlavně, že ty jsi čistý," zakřenil jsem se, "já teď vezmu Ťapku ven, tak si skoč třeba do sprchy.Ju.?" S tím jsem přes sebe přetáhl bundu. "Jasně já to najdu." Usmál se. Ťapku jsem nakonec venčil dost dlouho a dovnitř jsme se vracely promrzlí, tedy já se vracel promrzlý. David vařil čaj. "Ahh..ty jsi anděl..přesně víš na co teď myslím." Mňoukl jsem a vděčně ho líbnul na tvář. "Je tam veliká zima, co..." Rozcuchal mě. "Jo, šílená... Nebude ti vadit, když si skočím taky do sprchy? Hnedka budu zpátky. Kdyžtak si zapni televizi." Usmál se a posunkem mě popohnal do sprchy. Ta chvilka se mi nakonec trošku protáhla. David už spinkal, když jsem sešel dolů. Měl andělský obličej, nemohl jsem uvěřit tomu, že už si na sebe vydělává, že už mu je 25.Přikryl jsem ho, zhasl televizi a sám jsem odťapal nahoru do postýlky.
"Dobré ránko.." Do nosánku mě udeřila překrásná vůně. "Dobré, ty taky rád kuchtíš..?" Usmál jsem se na něj ačkoliv trošku rozespale. "Ani ne, ale když vařím pro někoho, to je jiná..Ťapka ještě chrní.." Zasedli jsme ke snídani. Jedlo se v absolutním tichu. Absolutním, bylo by slyšet i smítko spadnout. "Pomůžeš mi dneska píct..?" Kníkl jsem trošku stydlivě. Usmál se. "Jasně, ještě se ptej, ale pak si někam zajdem, někaaaam do klubu..?" Vypadalo to, že přemejšlí, kam by mě vzal. "Jasně, já nemám nic proti...a teď píct.." S tím jsem mu do ruky vrazil mamčinu zástěru a sám si vzal svoji. A jelo se. Rozválet, vykrájet a upíct. Rozjížděli jsme moukový bitky, kterých se nadšeně účastnila i Ťapka. Všude kolem bylo bílo a my, všichni tři, jsme byli spokojený. "Asi ji budeme muset vykoupat, co.." Zakřenil se David, když ji poplácal po boku a všude kolem se rozlítla mouka. Musel jsem se smát.
"Ťapino, drž.." Snažil jsem se jí vysušit kožich, ale ona se cukala, evidentně se jí tření kožíšku nelíbilo. David ,místo aby mi pomohl, stál ve dveřích a culil se. Nakonec jsem to vzdal, když mi prchla. Natáhli jsme se na gauč, kde už trůnila naše maličká doga. "Jsem úplně hotový.." Plácl jsem sebou a Davča vedle mě. "Já taky..,ale byla to sranda.." Rozcuchal mě. Položil mi hlavu do klína. "Nebude ti vadit, když si chvilku schrupnu..??" Usmál jsem a zavrtěl hlavou. Oplatil mi úsměv a zavřel oči.
Nakonec jsem vytuhl taky. A nikam se nešlo, prostě jsme celej víkend byli doma a teď stál David u dveří s taškou přes rameno a křenil se. "Mrzí mě.." Kňukl jsem. "Ale notak, snad to nebylo naposledy.." Zacuchal mi vlasy. "Noo..pokud tě mé chrápání, mlaskání, slintání a kopání neodradilo pak snad ne..." Začal se tlemit. "Jsi roztomilý, když slintáš..i to chrápání se dá přežít, ale myslím, že příště ti přivážu nohy k posteli, budu mít modřiny.." Musel jsem se smát s ním. Byl skvělý společník a všechno dokázal parádně odlehčit. "Tak fajn.. ještě ti zavolám..," s tím se ke mě sklonil a políbil mě na tvář, "tak to čekej..Zatím papa.." Zamával jsem mu ještě když frčel autem pryč z naší ulice. Byl to hezkej víkend, ikdyž jsme celou dobu seděli doma.
Další dva dny bylo ticho. Telefon nezazvonil ani jednou. To mě přesvědčilo o tom jak pitomě jsem zapůsobil, už jenom to debilní pečení. Navíc se mi po něm ,čert ví proč, stýskalo.
Až před pár minutami. Ahoj, kuchaři. Jak se máš..? Neruším, Tě v něčem záživnějším..? Teď jsem seděl na posteli a četl těch pár řádků pořád dokola. Nevěděl jsem jestli se smát a nebo si ho najít a uškrtit. Nemám se. A nerušíš, houpu nohama a příšerně se nudím. Sanďa tu měla bet už před půl hodinou a někde se fláká. -- Ah tak.., takže program na dnešek už máš?! A moc se omlouvám, že jsem nenapsal dřív, ale byl jsem na krátké služebce, takže mimo. Usmál jsem se. Byl v zahraničí, proto se neozval, vůbec s tím nemělo co dělat vaření nebo chrápání. Opravdu se mi ulevilo. No tak nějak..,ale zítra mám chvilku volno, jestli by sis na mě udělal čas..? Najednou někdo zazvonil. "Jdu tam mamii.." Zakřičel jsem a seběhl ze schodů. "Ahoj, pojď honem nebo se Ťapina zblázní." Pustil jsem Sanďu do domu a vystrkal ji po schodech nahoru. "Zatím to nachystej já ještě musím něco...." Chytil jsem do ruky telefon a otevřel smsku. Na tebe vždycky, mám tě vyzvednout ze školy..? Mohli bychom zajet třeba někam jinam.. Zakřenil jsem se na telefon. Tak fajn, končím o půl čtvrté, a kde je gympl víš..? Kdyžtak mapa ti to poví, já už musím končit, přišla Sanďa, tak Zatím ahoj.. S tím jsem praštil telefonem na postel a otočil se na Sandru, která právě vybalovala sešity. "Komus to psal..?" Zamrkala na mě. "Davidovi, aaa vůbec na nic se neptej, za tamto se pořád ještě zlobím." Umlčel jsem ji dřív než stačila položit miliony dalších otázek, který měla vždycky, vždycky v zásobě.
Do Vánoc to byl už jen týden. Právě ta správná doba začít panikařit. Neměl jsem ani jeden dárek, navíc každou volnou chvilku jsem byl s Davidem a cítil jsem se... To nejde popsat, prostě bááááááječně a to jsme se znali sotva čtrnáct dní. "Mikuláši.." Zahučela na mě mamka. Nikdy mě neoslovovala Mikuláši, navíc nikdy takhle nehučela. "Co se děje..?" Mrkl jsem na ni. "Chci, abys věděl, že na svátky, včetně Štědrého dnu, budeme u babičky." "Ale mami, říkala's....já už mám plány..." Namítl jsem. "Tak je zrušíš." Trhla rameny a otočila se ke mně zády. "Ale mamii, já už mu to slíbil, navíc chtěli jsme být aspoň na svátky spolu." "Mikuláši, už jsem řekla." Hysterčila..nikdy se takhle nechovala. "Mami, co se děje..?" Položil jsem jí ruku na rameno. "Prostě se změnili plány a já bych byla ráda..." Skočil jsem jí do řeči. "Tak co kdyby jel David s náma..?" Otočila se na mě slušně vyděšeně. "Víš co by to udělalo s babičkou..??" Uchichtl jsem se. "Mamii, babička o tom ví a nevadí jí to..a o pokoj se rozdělíme. Navíc, vždyť jsi říkala, že je to sympaťák..." Nafoukl jsem tváře připraven hrát toho nejuraženějšího z nejuraženějších. Mamka se rozesmála, najednou se ta divná atmosféra rozplynula, jak kdyby pramenila z toho, že se mamka bála jak zareaguju. "Tak fajn, ale prosímtě jedeme už 22, to je totiž pátek. Takže mu to vyřiď vezmeme ho s sebou autem tak ať je kolem čtvrté už tady jo.?" Líbl jsem jí na tvář. "Provedu.. a díky mamko.."
Dvaadvacáteho jsem měl všechny dárky nakoupený. Jsem nejlepší. Všechno stihnu. Usmál jsem se jen tak sám pro sebe. "Davi, dělej...!!" Zahučel jsem a vzal mu tašku. "Páni co v tom vezeš, snad se k nám nezkoušíš tajně nastěhovat..." Rozesmál se taťka, když jsem mu tu tašku vrazil do ruk, aby ji dal do kufru. David začal rudnou. "Tatíí…vidíš co děláš..nutíš ho stydět se.." Zachechtal jsem se.
"Babííí...," málem jsem se neudržel a nadšením se jí zavěsil za krk, to by jí moc dobře neudělalo, "strašně rád tě vidím." S tím jsem jí vlepil obrovskou mlaskavou pusu. David se viditelně zašklebil. "Babi, tohle je David, můj přítel.. Davi.. moje babička, nejlepší babička na světě.." Usmál jsem se na oba. Stiskli si ruku a babča se zaksichtila a kývla mi. "Jo a babi, mi chceme společnej pokoj, víš ten velkej s tou mega postelí, vrže ještě..?" Bábi dostala něco jako záchvat smíchu křížený s dusivým kašlem. Tekli jí slzy. "Ta postel už nevrže, je dávno spravená, ale budete si tam muset trošku uklidit, dlouho tam nikdo nebyl." "Tak my jdeme na to.." Odtáhl jsem Davida. "Proč jsi se ptal na to jestli ještě vrže..?" Nechápal mě Davča. Zasmál jsem se a mávl rukou. "To teď neřeš, budeme muset vysát utřít prach a převlíct peřiny.." Zhodnotil jsem stav.. David přikývl, takže jsme se do toho pustili.
"Jako v klícce.." Otevřel jsem okno a na chvilku vyhodil, teď už čistě povlečený, přikrývky. "Běž se osprchovat..," vystrčil jsem Davida ze dveří a nasměroval ho ke koupelně, "já tam zatím nanosím naše věci." Chtěl něco namítnout, ale já ho šikovně umlčel, dětským políbením. "Mazej...šup.." Plácl jsem ho po zadku.
Naše věci byli nahoře coby dup. Do nočního stolku jsem schoval pár "nezbytných věciček" které jsem hodlal použít a na polštáře jsem vyhodil svého plyšového přítele, hrocha Alfreda, kterého jsem dostal kdysi dávno od rodičů.
"Já nechci jít na procházku.." Kňučel jsem a držel se kliky zuby nehty. Venku totiž byla zima a všichni se do ní nadšeně hrnuli. Tedy všichni až na mě a Ťapinu. "Já zůstanu doma a pohlídám Ťapku, jí se taky nechce.." Poukázal jsem na štěně schoulené v rohu gauče, které se snažilo tvářit se neviditelně. Nakonec jsem si své místo doma na gauči vyprosil. Takže jsme se s Ťapkou schoulili k sobě na pohovce a ,než by řekl švec, jsme chrněli. Teda aspoň já.
"Ospalče.." Na tváři mě polechtali něčí, Davidovi, heboučké rty. "Já nechci vstávat, vždyť je 24. tak mě nech ještě spinkat, čilý budu muset být až večír." Bručel jsem a snažil se ho odehnat. "Ne,ne..šup z vyhřátého pelíšku Vánočka čeká..."
Seděl jsem na gauči a ládoval se cukrovím společně s Ťapkou. David, rodičové a babča seděli vedle a pili kafe. "Neuvidíš zlatý prasátko.." Vyčetl mi David. Usmál jsem se.. "Právě se na něj koukám.." a klidně se ládoval dál.
Kolem šesté nás nahnali vysprchovat , jako malé děti a zatím pod stromeček našupali všechny dárky, včetně těch našich.
Davi, obdaroval celou mojí rodinu, ta tím byla příjemně překvapena. Já teď pomaličku usínal na gauči. "Miky, nechceš už jít spát..sotva se držíš.." Zašeptal mi Davi do ucha. Sám taky skoro spal, takže jsme se během pár minut rozloučili, popřáli dobrou noc a vypařili se nahoru. Zamkl jsem dveře, jen tak pro jistotu, páč jakmile jsem přešel práh všechna únava mě rázem přešla.
Objal jsem ho zezadu a pacičkama mu sjel na břicho. Na to, že jsme si dovčil skoro nedali pusu, to byl skok. "Právě jsem si vzpomněl, že vůbec nejsem ospalý.." Zavrčel jsem a laškovně ho políbil na krk. Citelně se zatřásl. "Hmm..,co stím..?" Pokračoval jsem ve svém monologu a čekal na jeho reakci a když nepřicházela.."Chtěl bych ti dát ještě jeden dárek…" Otočili jsme se k sobě čelem. "Jaký..?" Kníkl a div se nekrčil. Pohladil jsem ho po tváři a něžně políbil. Zvedl jsem k němu oči, ale on se tvářil pořád stejně, navíc teď i slušně nervózně. "Neboj se..já ti nechci ublížit.." Pohladil jsem ho a nasměroval k posteli. Posadil se a já mu doslova skočil do klína, takže trošku bolestivě zakňučel. "Promííň.." Chechtal jsem se a držel ho přimknutého k sobě. "To bolelo…" "Já ti to pofoukám chceš..??" Přikývl.. "Tak fajn, ale v tom případě musíme sundat tyhle ošklivý kalhoty.." S tím jsem mu rozepnul knoflík i zip a než se nadál byli kalhoty fuč. Jeho lehce zmatený výraz byl něco úžasného, škoda, že jsem u sebe neměl foťák. Sklonil jsem se k jeho nožičkám a začal foukat. Zahuhňal se. "To lochtááá.." Přestal jsem a pomaličku jsem se vrátil k jeho tváři. "Davi, já bych…já bych ti chtěl dát ještě jeden dárek.. Je to hodně důležitý víš…,ale chci ti ho dát dneska a tady, je mi fuk co bude potom, protože se s tebou cítím moc dobře. Mám Tě rád víš.." Koukali jsme si do očí a on po chvilce nepatrně přikývl. Vzal jsem to jako souhlas a poprvé za celou tu dobu co jsme byli spolu jsem se doslova ponořil do polibku. Líbali jsme se až děsivě dlouho, všechno to bylo pomalé, něžné, opatrné…poznávali jsme jeden druhého,i když já se ozval, když se mi něco nelíbilo Davi ne, takže jsem musel sledovat jeho reakce. Vzal jsem si tu dominantní roli, ale postupem času se Davi začal víc ozývat, chtěl být "ten nahoře". Uvolnil jsem své místo a dovolil mu aby se do mě ponořil, užíval jsem si to.
"Asi jsme byli skutečně hlasití.." Zabořil mi hlavu do vlasů a chichtal se. "Asi jo…ale důsledky necháme až na ráno co ty na to…já jsem totiž děsně utahaný…" Stočil jsem se k němu. "Já ani ne, klidně bych zvládnul opakovaní.." Dostal pohlavek.."Spát půjdeš..Včil ať už spíš.." Rozesmáli jsme se.. Ve skutečnosti bych to i já zvládnu,ale právě teď jsem byl unavený a chtělo se mi už spinkat. "Tak dobře.., jdeme spinkat." Políbil mě do vlasů a stočil se ke mně. Byli jsme dvě zamilovaná stočená klubíčka. "Miky, ty sis to plánoval už dlouho, že jsi byl tak připravený..? Trošku jsi mě vylekal." "Moc dlouho ne, ale vzal jsem si to pro jistotu…" Zabručel jsem už z polospánku. "Miluji Tě…" Slyšel jsem ho ještě zašeptat a než jsem vytuhnul úplně přišoupnul jsem se blíž k němu.
KONEC..:)
Žádné komentáře:
Okomentovat