Rodinka naproti naší autobusové zastávce si pořídila štěně. Černý torpédo. Netuším, jak se jmenuje, mám pocit, že Brit (sestřička si to taky myslí), ale nevsázela bych se..(Stačí, že slyší na písknutí a moje pomatené "pesáčku, ťuťu"..).
Každý ránko tam hačá a čeká, až na něj houknu a trošku ho přes (nehorázně hloupej) plot pomazlím. Divím se, že mám ještě všechny prsty.
Trošku kouše..(ale to můj pitomeček starej taky..), ale je to roztomiloučký. Sice jsem pak ulepaná a nemám se kde umít (ještěže s sebou mám vždycky aspoň kapesník..xD), ale do školy odjíždím mnohem míň nabručená. Tak nějak víc spokojenější.
Což mi připomíná raní výletčení. Chtěla jsem vzít svoji příšeru na procházku, ale hrozně mě překvapila ta tma! No, takže do polí to bude maličko problém, ale my to zvládnem..:D Však ono se nám na zpátky rozední. Na to se moc těším. Sice nemůžem daleko, aby nám nefrnknul autobus, ale aspoň kousíček se projdem. Mě to probere a Bertidlo nebude celej den bručet.
Ta tma je děsná!..:D Já tak nechci. Zimu mám ráda, těším se na stavění sněhuláka a na tu voňavou předvánoční atmošku a trápení se s cukrovím..^^ A lítání po zmrzlím sněhu na poli se psem (je to jedinej můj průvodce a stejnej nadšenec, ale on je nadšený pro stejné věci, jako já..xD)! Ale nechci, zase chodit do školy za tmy ze školy za tmy! To nemám ani trošku ráda, je to deprimující.
Ještě bude krásně!...:-)
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat