Původně jsem chtěla zamachrovat, jak bych odmaturovala z matematiky, ale asi si to nechám..mm, na příště. Potřebuju si totiž někde zakňučet..:-)
Už je to nějakou dobu, co jsem o týhle slečně mluvila a je to tu zase.
Tak nějak se nebavíme, po plodným dvouletým přátelství to zmizelo. Ona neprojevila nic moc snahu a já byla unavená. Takže se už ani nepozdravíme..(ale měla jsem dobrou vůli a snahu)! Co ji vidím dělá se mi špatně, chce se mi utýct, zalýzt do pelechu nebo to vyběhat se psem..(jenomže to tak dobře nejde, jak jsem zjistila..) Mám chuť stoupnout si ke zdi a omlátit si čelo.
Jasně, že za všechno můžu já. Vždycky za to můžu já, odnepaměti. (Tohle je myšleno naprosto vážně.) Nikdo se mnou nevydržel. Asi jsem fakt hrozná. Hm.
Ne, že by se mi teď ulevilo, to bych se v tom musela víc ponimrat (a to nechci, aby si o mě, kdyby se k tomu náhodou dostala nemyslela kdesi cosi..), ale je to trošku lepší. :-) Třeba mi už teď půjde komentovat..^^
Asi se za chvilku sbalím do toho klubíčka a profňukám se dnem. O víkendu má pršet.
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat