MILUJI SVÉHO PSA!.. dnes zase o něco víc než kdy jindy! Pokud to tedy ještě vůbec jde..?! (tentokrát bez fotodokumentace, neměla jsem vůbec čas!)
Řekla jsem si, že tentokráte tedy DOJDEME až k tý "přehradě".. To, že jsme nedošli je vina částečně moje, částečně jeho a částečně počasí.. Nejvíc za to samozřejmě může počasí, protože HLÍNA je hnusně lepkavá (a já se na ní zvládla i několikrát natáhnout a významné to bylo hned napoprvé, kdy jsem se i zaprasila..:D) a táhnout na botkách +,- tři kila navíc je dost makačka.
Ale od začátku.
Když jsem se ráno probudila, svítilo mi do oken sluníčko a vypadalo to na úžasný den = prošmejdění, co se kde událo nového. To, že se to zkazilo nemohlo překazit moje plány, takže ihned, jak se rodičové vrátili z bruslení vytáhla jsem svoje "lanko" (nové prodloužení, zatím tři metry, později jich bude celých šest, líp se mi tak běhá..xD)..oblíkla se, do kapes nějaký ten piškot a už to jelo.
Chvilku nám trvalo než jsme se sehráli a než jsem se naučila ovládat ty tři metry navíc..(a to stejný platí i pro Berta, tomu chvilku nedocházelo, jaktože se flákám "až tak"..vzadu..)
Nakonec se nám zadařilo, vytlápli jsme si svůj kopeček, někteří ho tedy s tím svým pobíháním vytlápli i třikrát..:D Bylo to úžasný, trošku pofukovalo z pod mraků občas vykouklo sluníčko.
A pak přišla tradční fáze "Hrabeme s Bertem".. byla jsem taaak spokojená a chtěla jsem, aby si "trošku protáhl tlapky".. A to částečnně i proto, že zase hrabe v boudě..:D:D Nechápu, co ho k tomu vede? Ale už se prohrabal jednou lištou, takže to budeme muset letos spravit, aby se nedostal na tu skelnou vatu..(zateplení..^^)
A tak hrabal pak jsme se o metřík posunuli a zase hrabal. Tak to šlo asi pět minut, když ho jedna vyhrabaná díra obzvlášť zaujala. Říkala jsem si, naposledy a pak zase půjdeme..(začínala mi být zima..) ..navíc se mu ta HLÍNA začínala lepit na patro a on pak vždycky trpí. Když najednou začal něco tahat ven! Šikulka můj odkryl rejskům hnízdo a spokojeně si "pochutnával" na senu, co měli natahané vevnitř. Čunče jedno, moje. Nakonec se tedy nechal ukecat, že lepší bude určitě piškot..(a byl, on piškotky rád, tuze rád!) Celou cestu zpět pak vesele počmuchával, vrtěl pahýlkem, co mu zbyl po ocásku a vesele hopkal. A vlastně mě tím nakazil. :-) (domů jsme pak dohopkali..:D)
A ještě jedna věc se nám stala. Lano se mu hloupě zamotalo přes tělo a zadní nohy a jakmile ho to začalo tlačit, tak si sednul. Hrozně mě to rozesmálo a tak jsem ho z toho šla rychle vymotat a on si šmudla lehnul. Nechal se ode mně pomazlit a opusinkovat.. Taková úžasná chvilka, bylo to sotva třičtvrtě minuty, ale bylo to tak příjemný! Mazlík..♥
Když jsem se pak na něj dívala, jak s širokým úsměvem načumuje a vylíží piškotek..(který samozřejmě dostal, je to můj miláček, nevynechám příležitost rozmazlit si ho..:D) bylo to tak úžasný! Chci být v 77 taky tak úžasně plná života a nadšená pro každej okamžik.. Ten pes je prostě neskutečné důchodce..♥
Hiroko na obláčku.. (:D)
Žádné komentáře:
Okomentovat