Co si o tvých BJDs myslí tvá rodina?
Asi nic špatnýho, což je základ.
Vavřineček vlastně ke mě domů přišel tak, že jsme se zamilovala a pak ho x-dní ukazovala mamince až se dostala do stádia: "Mami prosím, můžu, já ho mo chci!" .. a nakonec: "Prosím, dokud se neplatí clo!" Moje mamka už mě nevydržela poslouchat a Lawri byl objednán a na cestě. A nepřišel mi ani do důchodu ani po maturitě (jak bylo původně plánováno :D). Přišel mi před Animefestem a zůstal tudíž s rodičovstvem o víkendu sám a ve Svatém týdnu mi zachraňoval krk (jinak bych se zbláznila). :D
Moji rodiče Vavřinečka dost dlouho oslovovali jako "to", později "pandulák" (což mu zůstalo, když si nemůžou honem vzomenout na jméno :D), ale teď už je to víc Lawri nebo princ. :) Moje mamka si dokonce všímá, když Vavřineček dostane nový kousek oblečení nebo jinou paruku. A i když oba občas kroutěj hlavou, myslím si, že si říkaj "mohlo bejt hůř" a "tohle vlastně není tak špatný" a Lawriho přijali do rodiny a když on třeba zůstává v Praze, tak se mě ptají, kde ho mám a nebo jak se má. :)
Moje babičky ho docela přijaly a teta ta se mě vždycky ptá "kde máš přítele" :D Lawri totiž jezdí na všechny oslavy taktéž. :) Ale někdy nemůže, protože má třeba svoje starosti nebo nějakou práci, ale více méně je vždycky s námi. :-)
Každopádně, i když Lawri už mezi nás zapadl a zařadil se do rodiny, maminka nechce o nějakým dalším resinovým panďulákovi ani slyšet. Ale já ji připravuju pomaluuu a opatrněěě a až ty prachy budu mít opravdu k dispozici a nebudu je potřebovat k něčemu jinému (třeba na placení výdajů ku škole) tak prostě klepnu prasátko a druhýho frajera si objednáme s velkejma fanfárama. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat