Omlouvám se, že mi to tolik trvalo, ale musela (čti:chtěla..xD) jsem dohnat resty..^^ A pak jsem dosti vyřízená z těch lyží. Přežila jsem a nic si nezlomila, dokonce jsem i skákala přes skokánky..maličko. Byla to sranda, dokud nezačalo pršet, proto jsme jeli domů dřív. A bolí mě kolena, hrozně. Těším se do postele, dneska ponocovat rozhodně nebudu a Krasobruslení si natočím..:) Díky Gacktu za video..^^
Chtěla bych Vám toho tolik povědět, ale pokud se mě toto povídání nepustí rozhodně se to brzy dozvíte..*je dneska brutálně přecitlivělá a je tudíž schopná si podepřít hlavu a jen koukat* Potřebovala bych obejmout...*jde se Pro Míšu a Niniho..^^* No nic, takže příště..:)
Jak už jsem říkala, tohle chci věnovat Nini..a to hlavně pro ten částečně "romantickej" začátek..^○^
A pak taky..Shou-chan, za toho "géniuse"..*bude se naparovat ještě tak měsíc..^^* Ahaa..a maminka mi zkrátila kalhoty, po půl roce!..xDD Jupeej..
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
Za tu ruku jsem si ho přitáhl blíž. Sklopil řasy a lehounce se usmál. Jakoby vždycky věděl, že se tohle stane. Jakoby tušil, že jednoho dne bude ležet v mé posteli a já mu budu něžně oždibovat obličej. Zvedl ke mně oči a jeho lehounký úsměv se o maličko roztáhnul. Zářil a čekal, co udělám. Levou rukou jsem stále držel jeho packu a druhou, volnou jsem mu vpletl do vlasů a přitáhl si ho. Pootevřel rty. Čekal jsem děs hrůzu a cukání, ale on jen pootevřel rty a nechal mě, ať ho políbím. Jen drobně a něžně jsem se o něj otřel. Odtáhl jsem se a pustil jeho ruku. Pořád se usmíval, nic neřekl. Jen mírná červeň, co se mu táhla přes tváře, ho prozrazovala. Srdce mi tlouklo jako splašené.
"Já...promiň, a-asi…asi půjdu na gauč." Zakňučel jsem a už se hrnul z postele. Chňapl mě za zápěstí.
"To je v pořádku." Tvář mu zdobil stále ten stejný úsměv. Zvrtal jsem se zpátky do postele těsně vedle něj, ale už jsem si netroufl. Zarytě jsem koukal do stropu a lampička na mém stolku pořád svítila.
"Jaké to je?" Otočil se na bok a propaloval mě pohledem.
"Jaké je co?" Koukl jsem na něj a lehce se natočil bokem.
"Jaké to je být s mužem?" Polkl jsem. To mi tak ještě scházelo opravdu, k tomu všemu.
"Nevím, jak bych ti to popsal, nikdy jsem nebyl s ženskou." Usmál se. Pochopil, že ani jeden z nás nemůže srovnávat. Pak se naklonil a políbil mě na čelo. Nebyl jsem si jistý, kam tohle povede, ale děsilo mě to.
"Meri, já chci vědět jaké to je." Tak přesně tohle jsem slyšet nechtěl. Jeho přítelkyně a prcek na cestě. Muselo na mě být vidět, jak bojuju sám se sebou. Natáhl jsem k němu ruku a hladil ho po tváři, po vláskách přes ucho. Opíral se mi do dlaně a přivíral oči. Bylo to dokonalé, tak moc dokonalé, až jsem měl strach, že jakmile ruku stáhnu, zmizí to a už se nikdy neobjeví.
"Meri.." Vetknul jsem mu do vlasů i druhou rukou a přitáhl k polibku. Nebránil se, nebál se. Bral všechno, co jsem mu nabídl. Brzy jsem ho tiskl pod sebou a dusil polibky.
"Já...promiň, a-asi…asi půjdu na gauč." Zakňučel jsem a už se hrnul z postele. Chňapl mě za zápěstí.
"To je v pořádku." Tvář mu zdobil stále ten stejný úsměv. Zvrtal jsem se zpátky do postele těsně vedle něj, ale už jsem si netroufl. Zarytě jsem koukal do stropu a lampička na mém stolku pořád svítila.
"Jaké to je?" Otočil se na bok a propaloval mě pohledem.
"Jaké je co?" Koukl jsem na něj a lehce se natočil bokem.
"Jaké to je být s mužem?" Polkl jsem. To mi tak ještě scházelo opravdu, k tomu všemu.
"Nevím, jak bych ti to popsal, nikdy jsem nebyl s ženskou." Usmál se. Pochopil, že ani jeden z nás nemůže srovnávat. Pak se naklonil a políbil mě na čelo. Nebyl jsem si jistý, kam tohle povede, ale děsilo mě to.
"Meri, já chci vědět jaké to je." Tak přesně tohle jsem slyšet nechtěl. Jeho přítelkyně a prcek na cestě. Muselo na mě být vidět, jak bojuju sám se sebou. Natáhl jsem k němu ruku a hladil ho po tváři, po vláskách přes ucho. Opíral se mi do dlaně a přivíral oči. Bylo to dokonalé, tak moc dokonalé, až jsem měl strach, že jakmile ruku stáhnu, zmizí to a už se nikdy neobjeví.
"Meri.." Vetknul jsem mu do vlasů i druhou rukou a přitáhl k polibku. Nebránil se, nebál se. Bral všechno, co jsem mu nabídl. Brzy jsem ho tiskl pod sebou a dusil polibky.
Ráno jsem se probudil sám. Nedivím se, že utekl. Neměl jsem to dělat, neměl jsem mu dovolit, takhle mě ovlivnit. Na ledničce jsem našel jenom strohé "Děkuji. T.". Nechal jsem ho tam. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem ho teď chtěl mnohem víc než předtím. Nakonec jsem mu zavolal.
"Meri, jsi to ty?" Jen, jsem zabručel tiché ahoj, na víc jsem se nezmohl, v pozadí se ozýval tichý hovor. Netuším, při čem jsem ho rušil, ale podle všeho jsem rušil.
"Promiň, nemám teď moc času." Zamroukl.
"To je v pořádku, to já se omlouvám, že ruším. Jen jsem chtěl… mohl bych se pro tebe dneska zastavit? Prosím? Já bych, potřeboval bych si s tebou promluvit." Doufal jsem, že mi to nepoloží, že svolí, ale v telefonu bylo ticho. Nic se nedělo. Slyšel jsem ho jen dýchat.
"Dobře. Tak já přijdu, kolem sedmé?" Tiše jsem mu to odsouhlasil. Hned potom mi zavěsil. Bál jsem se všeho, co přijde, ale zároveň jsem hrdě zvedal bradu, ochotný přijmout cokoliv.
"Meri, jsi to ty?" Jen, jsem zabručel tiché ahoj, na víc jsem se nezmohl, v pozadí se ozýval tichý hovor. Netuším, při čem jsem ho rušil, ale podle všeho jsem rušil.
"Promiň, nemám teď moc času." Zamroukl.
"To je v pořádku, to já se omlouvám, že ruším. Jen jsem chtěl… mohl bych se pro tebe dneska zastavit? Prosím? Já bych, potřeboval bych si s tebou promluvit." Doufal jsem, že mi to nepoloží, že svolí, ale v telefonu bylo ticho. Nic se nedělo. Slyšel jsem ho jen dýchat.
"Dobře. Tak já přijdu, kolem sedmé?" Tiše jsem mu to odsouhlasil. Hned potom mi zavěsil. Bál jsem se všeho, co přijde, ale zároveň jsem hrdě zvedal bradu, ochotný přijmout cokoliv.
Bylo čtvrt na osm, když se zvonek rozeřval.
"Jdu otevřít!" Zařval jsem a hrnul se ke dveřím. Rychle jsem otevřel.
"Ahoj." Usmál se a sklopil oči. Pustil jsem ho dovnitř. Beze slova jsem ho navedl, a do obýváku, kde se zavrtal do rohu sedačky.
"Dáš si čaj?" Jen tiše přikývl.
"Jdu otevřít!" Zařval jsem a hrnul se ke dveřím. Rychle jsem otevřel.
"Ahoj." Usmál se a sklopil oči. Pustil jsem ho dovnitř. Beze slova jsem ho navedl, a do obýváku, kde se zavrtal do rohu sedačky.
"Dáš si čaj?" Jen tiše přikývl.
Donesl jsem mu hrneček čaje a podal mu ho do rukou. Pak jsem se posadil se svým hrnečkem do druhého ruku sedačky a nohy vyhodil nahoru. Nespouštěl ze mě oči. Ani na okamžik. Koukali jsme na sebe a ani jeden netušili, co říct.
"Děkuji." Zašeptal najednou a rty se mu zvlnily v lehkém úsměvu. Jen jsem ho sledoval, jestli si ze mě třeba nedělá srandu. Koukal, pečlivě studoval každý můj pohyb.
"Tuuli, já bych si přál, abychom spolu mohli zůstat." Zašeptal jsem a sklopil hlavu. Tolik jsem si to přál. Napořád. Slyšel jsem, jak odkládá hrneček a pak mě objal. Snad taky toužil po stejném životě. Jenom my dva, ta představa byla překrásná.
"Mám tě rád." Zašeptal mi do ucha a políbil do vlasů.
"Děkuji." Zašeptal najednou a rty se mu zvlnily v lehkém úsměvu. Jen jsem ho sledoval, jestli si ze mě třeba nedělá srandu. Koukal, pečlivě studoval každý můj pohyb.
"Tuuli, já bych si přál, abychom spolu mohli zůstat." Zašeptal jsem a sklopil hlavu. Tolik jsem si to přál. Napořád. Slyšel jsem, jak odkládá hrneček a pak mě objal. Snad taky toužil po stejném životě. Jenom my dva, ta představa byla překrásná.
"Mám tě rád." Zašeptal mi do ucha a políbil do vlasů.
Nakonec jsme se domluvili. Budeme k sobě důvěrní, budeme se vídat, ale jen v rámci možností. Žádné omezování rodiny ani práce. Byl jsem spokojený, aspoň prozatím.
Žádné komentáře:
Okomentovat