Je zima, ale to je parádní, mám ráda zimu a doufám, že vydrží, dokud nepostavím Gackta..xD Sice je to dost troufalé přání, ale já tomu věřím..^^
V neděli jsme byli bruslit, muhá..:) Skvělý, sice jsme to vydrželi s mamkou jen hodinu, ale i tak, myslím, že jsme to dali. Já sebou praštila jen jednou, stejně jako maminka..:) A moc se nám tam líbilo. Akorát nás pak boleli nožičky a bolí..xD
Co se školy týče. Joo, dost si to dávám, učím se víc než jsme se učila kdy jindy a je to celkem vidět, ale jenom celkem a taky ne na všem. Ale třeba na matice je to vidět, naposledy jsem dostala dvojku..*je na sebe pyšná*..:) S takovou budu ještě maturovat z matiky..(a z fyziky, možná..xD) Zato moje Chemie..*otírá si čelo* tak to vůbec nedávám, jsem ráda, že vůbec stíhám psát natož něco chápat. No nevadí..:) A to jsou takové ty zbytečné kecy..:) TeĎ něco, co Vás možná zajímá..
Píšu, ale nejde mi to. Když si večer přemýšlím sama pro sebe, nebo, když jedu autobusem/sedím ve škole a koukám do blba...joo to se nápady jen hrnou, ale jakmile si sednu k počítači tak se zaseknu a nic. Navíc Kairi ani Hiroki se mnou nekomunikují. Je jim fuk, co dělám, je jim fuk úplně všechno. Podezírám je, že na něčem jedou.. Netuším, co by to mohlo být, ale mám z toho strach. Začínám být děsně logická a racionální, tak možná proto.. *vzdychla* Uf..nevím, co se děje. Nevím proč už se mnou nechtějí být, ale je mi to líto. No, co že po mně lidi koukají a nechápou s kým to vlastně mluvím,..chci zpátky svoje starý bestie..chci, aby do mě zase rýpaly a snažili se mě přesvědčit, že to oni jsou ti, co mají pravdu. Bez nich je kroužkování testů ve škole nuda.. Jsem bez nich hrozně prázdná.. a nikdo mě neschová, když mám chuť fňukat...
Mám radost ze života, ale nejsem si úplně jistá, jestli žiju správně, jestli ten život co vedu má nějaký vyšší smysl...
Občas..(dost často poslední dobou) jen sedím a přemýšlím nad tím, jaký to je prostě se nevzbudit. Jaký by to bylo umřít. Nebo v kolika bych chtěla umřít. Bývají to nehorázně morbidní myšlenky, ale mě těší nad nimi uvažovat. Většinou se nakonec dostanu k šokujícím číslů, například 35..jako nedávno. Prostě jen sedím podpírám si hlavu, vyklad mi jde jedním uchem tam, druhým ven, do sešitu si čmrkám čárky a přemýšlím nad tím, že fajn by bylo umřít tak kolem třicítky. Chjo..asi, kdybych u sebe měla Kaie a Hira, bylo by to jinčí, ale oni se mnou nechtějí mít nic společnýho...
Občas..(dost často poslední dobou) jen sedím a přemýšlím nad tím, jaký to je prostě se nevzbudit. Jaký by to bylo umřít. Nebo v kolika bych chtěla umřít. Bývají to nehorázně morbidní myšlenky, ale mě těší nad nimi uvažovat. Většinou se nakonec dostanu k šokujícím číslů, například 35..jako nedávno. Prostě jen sedím podpírám si hlavu, vyklad mi jde jedním uchem tam, druhým ven, do sešitu si čmrkám čárky a přemýšlím nad tím, že fajn by bylo umřít tak kolem třicítky. Chjo..asi, kdybych u sebe měla Kaie a Hira, bylo by to jinčí, ale oni se mnou nechtějí mít nic společnýho...
Hiroko von Rabersdorf
Žádné komentáře:
Okomentovat