Jsou věci, o kterých se mluvilo jako o "nenaučitelných". Můj mazel umí "sedni", "packu", "druhou", "pojď sem" a "domů" "hop" a nově i "poď,poď", který se mi hodí na procházkách., ale lehni, to bylo zakletý. Za těch jeho jedenáct let života to na povel neudělal nikdy. Mohla jsem se stavět třeba na hlavu, ale nic. Vysvětlit jsem mu to pravděpodobně nedokázala, tak aby se mu chtělo to udělat.
Jenomže ve středu se stalo něco kouzelného.
Vždycky, když jdu ven, mám pro něj něco dobrýho (ale nikdy nic nedostane zadarmo..), v tu středu mi něco spadlo a to psisko rozjetý ze sedu okamžitě lehlo. Prvně jsem si říkala, že to je náhoda, ale zkusit se má všechno.
Přidřepla jsem k němu a s rukou dole "lehni", chvilku na mě koukal, jako, "co po mně zase chceš? teď jsem vstal", ale pak lehnul. Mohla jsem se radostí pominout... Takže i ten můj staroch lítal nadšeně jak šílenej.
Pořád sice nelehá zadarmo, ale už nemusím přidřepávat...:-)
Mám z něj radost.
Na starý kolena mu to všechno jde...^^
Možná, že nebudeme (oba), tak hloupý, jak vypadáme. Možná máme skryté vlohy..
Navíc už si mě dokáže i hlídat. Vždycky byl spíš samovýletník, ale teď je radši, když jsem na dohled. Vždycky, když jdu pro něco domu, sedne si před verandu (protože ví, že tam sám nesmí) a čeká. A pak na mě hupne a já si div nerozbiju pusu.
 |
| Povelové lehni a těšení na dobrotu..^^ |
 |
| Moje milá lokomotivka. Sledoval mě, co dělám..:D |
Ah, a už hledá skulinku, jak by mohl to svoje "lehni" šidit. Šidí i sedni, takže jsem vlastně vynechala moje upozorňování "nešiď", který taky umí moc dobře rozeznat..:D
Žádné komentáře:
Okomentovat