*poškrábe se na hlavičce*

Absolutně netuším, co sem dát. Ale tak Vám aspoň povím, jak to v Hrabišíně před necelou hodinkou vypadalo.
Hiroko si v klidu vstala nasnídala se a o čtvrt na devět vyrazila do města (kvůli autoškole) svítíčko slunilo a vůbec byo strašně hezky. U Autoškoly se zjistilo, že tam niko není a tím pádem si tu cestu zítra zopakuji, ale až odpoledne. Dojela jsem domů, v klidu si zapla počítač a najednou začalo pršet. Blejsko se a já měla co dělat, abych nezalezla pod stůl. (Já nemám ráda bouřky!) Pak bylo chvilku ticho a najednou hrrrrrrrrk...padaly kroupy a pršelo takovým způsobem, že všechno kolem bylo rozmazaný, blejskalo se a hřmělo. Vzbudilo to mamku a tak jsme pak koukali jak máme místo silnice mini Labe...Strašný všude bylo bahno z pole a furt lilo, sousedi naproti byli už nervózní protože potok mají hned za zadkem a náš jindy rozotmilej Potuček Loučka provokoval a měl obrovskou snahu projít se po okolí. Naštěstí pomalu přestalo pršet. A teď je klid, před chvilkou jela z vrchu sanitka. Sakra, co se stalo?!

No dobře, teď už je to dobrý, vody je sice všude dost, ale dobrý neprší.

Ale Hiro má stejně strach spíš o "Jeseníkaře"...Doufám,že se Vám nic nestalo..:) Nejlepší by bylo,kdyby u Vás ani nepršelo...

S láskou..

Hiroko von Rabersdorf