Absolutně netuším kolik kapitol si tahle povídka vyslouží.. Rozhodně ji chci dokončit..,mám z ní obdobný pocit jako z Ra, pokud si pamatujete, tak tu jsem se taky snažila mermomocí dokončit a překvapivě se mi to i povedlo, snad to zabere i v tomto případě. :)
Uf..díky Shou jsem dostala záchvat..(Soul Eater..aaa..xD).. já si nemůžu pomoc prostě Spirit je ohromnej blb, ale já ho mám stejně ráda a v kombinaci se Steinem, to je prostě obrovská srdcovkaaa...:D Oni jsou spolu absolutně dokonalí, ikdyž je Spirit tak nechutně zvrhlej..xD Ale je to fajn taťka..*vzpomněla si jak posílal Mace energii na zkoušky a skončila pod stolem*
Uf..díky Shou jsem dostala záchvat..(Soul Eater..aaa..xD).. já si nemůžu pomoc prostě Spirit je ohromnej blb, ale já ho mám stejně ráda a v kombinaci se Steinem, to je prostě obrovská srdcovkaaa...:D Oni jsou spolu absolutně dokonalí, ikdyž je Spirit tak nechutně zvrhlej..xD Ale je to fajn taťka..*vzpomněla si jak posílal Mace energii na zkoušky a skončila pod stolem*
Tak..tahle část povídky..:) Tak nějak dovysvětluje, co bylo minule započato.. .:) Kdy bude další díl nevím, ale doufám ve víkend, neboť víkend všechno zachrání..(nebo alespoň částečně..:))
eMPé jsme zatím nesmontovali, netuším jak jí je..:)
Dokonalé video na HP..:D To musíte vidět..:D:D Ale až za chvilku,teď toto..:)
eMPé jsme zatím nesmontovali, netuším jak jí je..:)
Dokonalé video na HP..:D To musíte vidět..:D:D Ale až za chvilku,teď toto..:)
Věnování Shou..,páč to teoreticky by to měla číst až dneska..:D
S láskou..
Hiroko von Rabersdorf
"Když si pak začala se čtvrťákem, všichni jsme na nějakou dobu úplně umřeli. Nebyl důvod se chvástat. Jenomže to se brzo změnilo. Ten čtvrťák si to rychle rozmyslel a Laina se vrátila, najednou bylo všechno zpátky ve starých kolejích a my si mohli dělat další plané naděje. V druhém ročníku se trošku uklidnila, dokonce nám dovolila mluvit na ní a vůbec celá byla nějaká uvolněnější. Na konci jsme spolu pak začali chodit, to mi bylo snad jednadvacet. Byl jsem ještě mladý." Rozpustile se uculil.
"Jasně ty dědo." Zašklebil jsem se a informaci o svém věku posunul hlouběji do útrob svého nebohého mozku. Usmál se na mě a hned potom, co mě naprosto nestydatě pohladil po vlasech, se pustil do dalšího vypravování.
"Bylo to ohromně vzrušující, netuším, jak jsem ji vyhrál, ale měl jsem ji, byl jsem ten první, kdo ji získal. I když v podstatě to byla ona, kdo mě vyhrál. Byl to jeden závěrečný večírek a já byl uvolněnější než kdokoliv jiný, takže jsem si víc troufl. Myslím, že jsem jí zvracel u nohou a ona mě pak odnesla domů, už nevím, každopádně mě už pak nepustila. Přes prázdniny jsme měli spoustu času poznat se a náležitě jsme toho využívali, to si piš." S tím sebou plácl na postel a zakryl si hlavu polštářem.
"Omlouvám se, že tě tolik trápím." Zahuhlal do polštáře.
"To je v pořádku, od toho tu jsem. Jestli se bojíš, že se to někdo dozví, nemusíš, o tomhle já nemluvím. Jako hrob." Slíbil jsem a sedl si trošku jinak, začínali mě bolet kolena z toho podivně zkrouceného sedu.
"Tak dobře," přikývl, "víš, bylo divný tak najednou ji mít. Byla úplně jiná, strašně vstřícná v pohodě… Během prázdnin jsem se zamiloval jako pěkně pubertální výrostek. A to jsem si myslel, že už to snad víc nejde, z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se pletl. Možná to bylo polibky, kterými mě zahrnovala, já nevím, ale bylo to tak. Vidíš. Možná proto mě její ztráta tolik bolí, asi jsem na ní moc visel. Jenomže já ji miloval, pořád ji miluji, chtěl jsem si ji vzít. Asi jsem ji omrzel, jako spousta věcí během našeho vtahu." S tím se smotal do klubíčka a upřel na mě oči. Asi čekal, že se ušklíbnu, že zareaguju jinak než pokýváním, ale já netušil, co mu na to říct. Bylo složité mluvit o něčem, s čím jsem neměl ani miniaturní zkušenost. Když jsem nenápadně naznačil onoho doktora, my spolu nikdy nebyli, ne úplně, takže náš rozchod nebyl opravdový rozchod.
"Myslíš, že jsem na ní moc visel?" Zašeptal, jakoby čekal, že mu řeknu jak ji dostat zpátky.
"To si nemyslím. Třeba nebyla dost chytrá, na to aby ji došlo jak, báječného kluka v tobě měla." Tyhle řeči mi zatím nikdy moc nešly, ale tomuhle jsem věřil.
"Byla mezi premianty." Zavrhl to okamžitě.
"Tak to nemyslím," usmál jsem se, "spíš, že nepochopila, co v tobě má. Myslím, že toho bude brzo litovat." Sledoval jsem, jak se mu rozšiřují oči a pak se mi jen tak, bez varování vrhl kolem krku.
"Děkuji ti. Už ti někdo řekl, jak skvěle děláš svoji práci?" Tak nějak jsem tušil úsměv, který ukrýval v mém krku, a mimochodem to dost šimralo. Nedokázal jsem se nezahuhňat.
"Jsem lechtivý na krku." Přiznal jsem a sledoval jeho mírně překvapený obličej. "A Tuuli, co kdybys teď otevřel mamince a omluvil se jí. Měla o tebe obrovský strach." Zavrtěl hlavou.
"Ještě ne, ještě chvilku mě utěšuj, je to přece tvoje práce." Ještě chvilku jsem ho objímal.
"Tak fajn, už bych měl jít, strávil jsem tu mnoho času. A mimochodem, kdybys cokoliv potřeboval, ozvi se. Stačí, když zavoláš na oficiální číslo a poptáš se po mně. Rád ti kdykoliv znovu pomůžu." S tím jsem ho pustil z náručí a pohledem ho popohnal ke dveřím. Jakmile otevřel, vrhla se mu jeho maminka kolem krku v závěsu i s otcem. Cítil jsem spokojenost nad dobře vykonanou prací. Ještě před tím než jsem odjel, vrátil sem prášky na spaní a doporučil, líp je zabezpečit.
"Mockrát Vám děkujeme." Ještě mi zamávali, než jsem se vydal za svým kolegou. Těšil jsem se na zaslouženou horkou koupel. Tyhle rozhovory mě pokaždé velice vyčerpali, ale za ten pocit to stálo.
"Jasně ty dědo." Zašklebil jsem se a informaci o svém věku posunul hlouběji do útrob svého nebohého mozku. Usmál se na mě a hned potom, co mě naprosto nestydatě pohladil po vlasech, se pustil do dalšího vypravování.
"Bylo to ohromně vzrušující, netuším, jak jsem ji vyhrál, ale měl jsem ji, byl jsem ten první, kdo ji získal. I když v podstatě to byla ona, kdo mě vyhrál. Byl to jeden závěrečný večírek a já byl uvolněnější než kdokoliv jiný, takže jsem si víc troufl. Myslím, že jsem jí zvracel u nohou a ona mě pak odnesla domů, už nevím, každopádně mě už pak nepustila. Přes prázdniny jsme měli spoustu času poznat se a náležitě jsme toho využívali, to si piš." S tím sebou plácl na postel a zakryl si hlavu polštářem.
"Omlouvám se, že tě tolik trápím." Zahuhlal do polštáře.
"To je v pořádku, od toho tu jsem. Jestli se bojíš, že se to někdo dozví, nemusíš, o tomhle já nemluvím. Jako hrob." Slíbil jsem a sedl si trošku jinak, začínali mě bolet kolena z toho podivně zkrouceného sedu.
"Tak dobře," přikývl, "víš, bylo divný tak najednou ji mít. Byla úplně jiná, strašně vstřícná v pohodě… Během prázdnin jsem se zamiloval jako pěkně pubertální výrostek. A to jsem si myslel, že už to snad víc nejde, z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se pletl. Možná to bylo polibky, kterými mě zahrnovala, já nevím, ale bylo to tak. Vidíš. Možná proto mě její ztráta tolik bolí, asi jsem na ní moc visel. Jenomže já ji miloval, pořád ji miluji, chtěl jsem si ji vzít. Asi jsem ji omrzel, jako spousta věcí během našeho vtahu." S tím se smotal do klubíčka a upřel na mě oči. Asi čekal, že se ušklíbnu, že zareaguju jinak než pokýváním, ale já netušil, co mu na to říct. Bylo složité mluvit o něčem, s čím jsem neměl ani miniaturní zkušenost. Když jsem nenápadně naznačil onoho doktora, my spolu nikdy nebyli, ne úplně, takže náš rozchod nebyl opravdový rozchod.
"Myslíš, že jsem na ní moc visel?" Zašeptal, jakoby čekal, že mu řeknu jak ji dostat zpátky.
"To si nemyslím. Třeba nebyla dost chytrá, na to aby ji došlo jak, báječného kluka v tobě měla." Tyhle řeči mi zatím nikdy moc nešly, ale tomuhle jsem věřil.
"Byla mezi premianty." Zavrhl to okamžitě.
"Tak to nemyslím," usmál jsem se, "spíš, že nepochopila, co v tobě má. Myslím, že toho bude brzo litovat." Sledoval jsem, jak se mu rozšiřují oči a pak se mi jen tak, bez varování vrhl kolem krku.
"Děkuji ti. Už ti někdo řekl, jak skvěle děláš svoji práci?" Tak nějak jsem tušil úsměv, který ukrýval v mém krku, a mimochodem to dost šimralo. Nedokázal jsem se nezahuhňat.
"Jsem lechtivý na krku." Přiznal jsem a sledoval jeho mírně překvapený obličej. "A Tuuli, co kdybys teď otevřel mamince a omluvil se jí. Měla o tebe obrovský strach." Zavrtěl hlavou.
"Ještě ne, ještě chvilku mě utěšuj, je to přece tvoje práce." Ještě chvilku jsem ho objímal.
"Tak fajn, už bych měl jít, strávil jsem tu mnoho času. A mimochodem, kdybys cokoliv potřeboval, ozvi se. Stačí, když zavoláš na oficiální číslo a poptáš se po mně. Rád ti kdykoliv znovu pomůžu." S tím jsem ho pustil z náručí a pohledem ho popohnal ke dveřím. Jakmile otevřel, vrhla se mu jeho maminka kolem krku v závěsu i s otcem. Cítil jsem spokojenost nad dobře vykonanou prací. Ještě před tím než jsem odjel, vrátil sem prášky na spaní a doporučil, líp je zabezpečit.
"Mockrát Vám děkujeme." Ještě mi zamávali, než jsem se vydal za svým kolegou. Těšil jsem se na zaslouženou horkou koupel. Tyhle rozhovory mě pokaždé velice vyčerpali, ale za ten pocit to stálo.
Tiše jsem vyšlápl k autu, stojícím nedaleko jedné z chalup. Můj kolega právě také vycházel se spokojeným úsměvem na rtech.
"Tak jak?" Houkl na mě už zdálky. Jen jsem přikývl unavený k smrti. Usmál se a odvezl mě až před dům.
"Dneska už konči, evidentně toho na tebe bylo dost." Usmál se a vstrčil mi do ruky čokoládovou tyčinku.
"Děkuji." Broukl jsem a vystoupil z auta.
"Tak jak?" Houkl na mě už zdálky. Jen jsem přikývl unavený k smrti. Usmál se a odvezl mě až před dům.
"Dneska už konči, evidentně toho na tebe bylo dost." Usmál se a vstrčil mi do ruky čokoládovou tyčinku.
"Děkuji." Broukl jsem a vystoupil z auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat