pondělí 18. dubna 2011

Ne vždycky jsou telátka veselá..

..dneska přifičela teta až z Krkonoš a vzala sebou i téměř celou svoji rodinu. Zábava se pěkně rozjela a vlastně to vypadalo na príma večer. A to jsem jen poslouchala zvuky zvenčí protože práce do školy je práce do školy, prostě, s tím člověk nemá šanci hnout..
Jenomže před chviličkou se nám opilé děvčátko svezlo na gauč.
Tatínek ji udolal..(a bodejď by ne, když spolu stáhly 0,7 slivovice).. jenže to by bylo ještě dobré, až na to, že ona má ufňukanou. Jenomže taky není ufňukaná jako ufňukaná. Ono děvčátko totiž mělo jákýsik podezřelý vztah a teďka to oplakává (a asi ne proto, že by se jí po něm stýskalo). Sem tam se ozve zděšený výkřik.
Mám z toho divný pocit.
A musím to někam napsat, někomu to nepřímo říct, protože tohle kňučení je takovým podivným způsobem zraňující.
Asi jsem právě pochopila, proč je dobré vést si deník.

Žádné komentáře:

Okomentovat