Za hranicí..

..ale tentokráte to nebyla moje hranice. Já jsem nechrochtala a nesupěla a nenechala se táhnout do kopce aneb výletování s pejsáčkem.. :-)

Takhle moc krásně bylo, každej druhej strom (třešně všechno) kvetl, krása.

Dneska bylo krásně, ale ne jen krásně, ale tak krásně, že by byla škoda sedět u učení a zírat do střešního okna, jak nádherně modrá je venku obloha. A tak jsem sbalila piškotky, kapesníčky, mobil (protože jinak by mě asi z domu ani nepustili), vodítko a mohlo se vyrazit..
Bylo to tak zvláštně príma. Občas jsem se chytla, jak bezmyšlenkovitě zírám Bertovi na zadek.. a nebo za tlapky. Což mi připomíná, jak strašně nesnáší být pozadu, chodí buď vedle mně nebo přede mnou. Ale taky jsem koukala po okolí, což se musí vzhledem k výskytu srnčího v našem nejbližším okolí.Člověka to příjemně unavilo, ale moji černou příšeru to pěkně rozdovádělo. Dali jsme si několik desítek minut lekce "hrabeme s Bertem". Tentokrát jsem ho ani nemusela moc přemlouvat, že už bychom třeba jako mohli jít. Pěkně ho to vyřídilo, několikrát se zakuckal a už toho měl asi taky plný kecky.

Pan hrabal, bez hlavy..:D Tak moc hluboko se prokopal a prokopal by se ještě hlouběji, kdyby si pak nenarazil čumáček, při pokusu o sklonění se ještě aspoň o kousek níž..:-D

Hm, přiznávám, že toto byl další pokus dostat se až k přehrádce u Malína, ale znovu vyšel dost naprázdno. Možná za to mohl traktor, co na nás troubil a mě dost vyšokoval..(já vím že není vůbec pěkný jít napříč osetým polem, ale kurňa, komu by se to chtělo v takovým horku obcházet, když to může říznout rovnou a dostat se tak dřív do stínku). A pak srny, takové menší stádečko, jsme zahlídli prchat těsně po tom, co jsem rozhodla, že teda radši půjdeme domů. Hlídací srnka nás pěkně dlouho sledovala a pak taky vzala kopýtka a prchla.A navíc, to moje prasátko už chrochtalo z posledního. Takovou radost z návratu domů pěkně dlouho neměl..:-D Jindy má spíš tendence vrtět ocáskem (i když on vždycky vrtí celým tělem) s šibalským kukučem "a co podnikem teď?".. tentokrát byl rád, že si vyskočil na boudu a mohl složit své staré kosti k odpolední siestě... a já vlastně taky. Chodit v pohorkách v takhle krásným počasí je skoro smrtící..:-D
Prostě krásná hodinka a půl.. (ten můj staroch by vydržel i víc, kdyby se co chvilku nesnažil načapat rejsky..:-D Ale odolejte tomu, když váš táta byl loveckej pes..)