Všem micinkám,které mají rádi Hirokiho...
Hiroko von Rabersdorf a Hiroki
"Jsem doma..!!" Zakřičel Ritsuka a skopl boty,které vzápětí srovnal,takže se stejně musel sehnout. Přešel do kuchyně. Všude bylo ticho,zvláštní trošku tíživé. Soubi většinou v tuhle dobu chystal jídlo pro vyhladovělou micinku.
"Soubi..??" Zašeptal Ritsuka jakoby se bál,že mu najednou někdo skočí na záda za zabodne ho. Ostražitě se rozhlížel. Cítil se trošku trapně. Notak Ritsuko, třeba si šel něco koupit,nebo šel ke Kiovi. Snažil se uklidnit tepovou frekvenci svého srdíčka. Pomalu tiše našlapoval a prohlížel všechny pokoje,když ho našel.
Spinkal v jeho posteli. Od pasu nahoru nahý. Tichounce se k němu přikradl a chvíli ho pozoroval. Vypadal jinak,trošku uvolněněji než normálně. Ničeho se nebál. Asi se mu zdají krásné sny. Napadlo přihlížejícího kocourka.
Najednou se Soubi zavrtěl a přetočil na bříško. Záda měl plná jizviček a Ritsuka jakovždycky přivřel oči. Soubi o tom nechtěl mluvit a Ritsuka to respektoval,ačkoliv ho to trápilo. Chtěl odejít a nechat ho spát.
"Jak dlouho už mě šmíruješ...??" Soubiho veselí hlas Ritsukovo povznesení z předešlého kochání trošku narušil.
"Já tě něšmíruju, nemám důvod..." Odsekl a lehce zčervenal. Soubi mu věnoval úsměv a začal se protahovat.
Kocourkovi se po tváři rozlil zákeřňácký úsměv a vzápětí ležel na Soubim.
"Mám hlad.." Pronesl a rozkošnicky se Soubimu zakousl do krku. Jemně,ale stejně donutil Soubiho k vylekanému výkřiku. To byla ta poslední věc,kterou od Ritsuky čekal.
"Ritsuko...neprovokuj mě..." Zasyčel,výhružně. Ritsuka se na něm posadil a prstem přejel jednu dlouho jizvu. Oba zatajili dech. Soubi sebou prudce šubnul a než se stihl kočičák vzpamatovat ležel pod ním.
"Soubíí,Soubííčkuuu já mám hlad.." Zakňučel a natahoval se pro polibek. Soubi škádlivě uhnul.
"Tak šup ty hlade...nachystám ti to.." Usmál se a už micinku hnal před sebou. Ritsuka se usmál a sedl za stůl.
"Děkuji.." špitl,když dostal jídlo. Ve stejné chvíli ukradl polibek po kterém toužil celé dopoledne.
"Soubi..??" Zašeptal Ritsuka jakoby se bál,že mu najednou někdo skočí na záda za zabodne ho. Ostražitě se rozhlížel. Cítil se trošku trapně. Notak Ritsuko, třeba si šel něco koupit,nebo šel ke Kiovi. Snažil se uklidnit tepovou frekvenci svého srdíčka. Pomalu tiše našlapoval a prohlížel všechny pokoje,když ho našel.
Spinkal v jeho posteli. Od pasu nahoru nahý. Tichounce se k němu přikradl a chvíli ho pozoroval. Vypadal jinak,trošku uvolněněji než normálně. Ničeho se nebál. Asi se mu zdají krásné sny. Napadlo přihlížejícího kocourka.
Najednou se Soubi zavrtěl a přetočil na bříško. Záda měl plná jizviček a Ritsuka jakovždycky přivřel oči. Soubi o tom nechtěl mluvit a Ritsuka to respektoval,ačkoliv ho to trápilo. Chtěl odejít a nechat ho spát.
"Jak dlouho už mě šmíruješ...??" Soubiho veselí hlas Ritsukovo povznesení z předešlého kochání trošku narušil.
"Já tě něšmíruju, nemám důvod..." Odsekl a lehce zčervenal. Soubi mu věnoval úsměv a začal se protahovat.
Kocourkovi se po tváři rozlil zákeřňácký úsměv a vzápětí ležel na Soubim.
"Mám hlad.." Pronesl a rozkošnicky se Soubimu zakousl do krku. Jemně,ale stejně donutil Soubiho k vylekanému výkřiku. To byla ta poslední věc,kterou od Ritsuky čekal.
"Ritsuko...neprovokuj mě..." Zasyčel,výhružně. Ritsuka se na něm posadil a prstem přejel jednu dlouho jizvu. Oba zatajili dech. Soubi sebou prudce šubnul a než se stihl kočičák vzpamatovat ležel pod ním.
"Soubíí,Soubííčkuuu já mám hlad.." Zakňučel a natahoval se pro polibek. Soubi škádlivě uhnul.
"Tak šup ty hlade...nachystám ti to.." Usmál se a už micinku hnal před sebou. Ritsuka se usmál a sedl za stůl.
"Děkuji.." špitl,když dostal jídlo. Ve stejné chvíli ukradl polibek po kterém toužil celé dopoledne.
Žádné komentáře:
Okomentovat