Zdravíčko, tak tohle bych chtěla věnovat Hlavně Laliloo,diky které to vzniklo,protože kdbyy mě pořád neuháněla,asi bych se na to vykašlala díky... Dál bych to moc ráda věnovala Elo-chan a Katy-chan a samozřejmě Kiraře...Díky holky, i kvůli vám to vzniklo, píšete nádherně..A vlastně je tu ještě jeden šlovíček,díky kterýmu se vrátil múj Hiroki (Múzák) a tou je Ni-chan díky její povídce Duch Parku...
Moc vám všem děkuju..
Hiroko von Rabersdorf
Dostat se do blízkosti jeho krku je nadlidský výkon a já už si teď skoro minutu užíval zasloužený odměny..
"Danieli!!" A jéje, žeby máti, je doma nějak dřív. Začnu tiše kňučet do Yoshiakiho krku, asi mu to cvakne, protože se ode mně odtáhne.
"Danieli, Danieli...co to je tohle to...??!!" Jako by to viděla poprvé, sakra proč zrovna máma musí bejt tak netolerantní...
____________________
"Cink, cink, cink..." Sakra tak moc se mi nechtělo,mamí udělej něco,ale ať už nezvoní,prosíím.. Vždycky jsem nesnášel brzký vstávání a s mým věkem se to jen stupňovalo.
"Dobrý den.."
"Ahoj Jano.."
V tu chvíli jsem ji proklel do dvanáctýho kolene, co tu u všech všudy chce tak brzo ráno..
"Ještě spí, tak si ho vzbuď.." Blahoslavená buď matko, pomyslel jsem si naštvaně a jen čekal,kdy se Jana skloní, aby mě kousla do ucha a tím dokonale probrala, nenávidím,když mi lidi šahaj na uši...
"Danečku-kočičáku, vstávej už je čas.." Slyšel jsem ji špitnou, když jí zašustily vlasy při tom sklánění chytil jsem první polštář a přetáhl ji.
"Zapomeň je neděle.." Zamručel jsem ještě,když mě přetáhla i ona..Sakra jakej já mm vždycky pech na polštářový bitky..Hihi..
"Dobře,dobře vzdávám se.." Zaječela hystericky,když jsem ji začal lechtat..Rozesmálo mně to a nechal jsem ji být..
"Co vlastně chceš tak brzo.." Zakňučel jsem, při oblíkáni Zelenýho trička s nápisem, "I love Green I love Frog, I love island I love Japan" z kterýho Jaňula dostávala,záchvaty smíchu a tmavejch šortek.
"Slíbil jsi mi nákupní středisko a Václavák a Karlův most.." Konečně mi to došlo,my dnes měli výročí, teprve teď jsem si všimnul, jak jí planou oči, jak se usmívá, že vypadá..... šťastná.
Usmál jsem se a přitáhl ji k sobě. "Miluju Tě." Špitl jsem jí do ouška a něžně políbil.Za pár minut, možná vteřin jsme stáli na prahu nákupního střediska. Nesnášel jsem nakupování stejně jako ranní vstávání,ale Janča byla se vším rychle hotová,takže to nebyl zas až takovej problém. Za hodinku už jsme valili na Václavák.
Všude plno turistů, občas jsem pochytil pár vět jako třeba.."I must have a Hamburger." Když jsme prošli kolem dostali jsme záchvat smíchu, to dítě se vztekalo dokonale...
"Ohaio.." někdo mi poklepal na rameno. "Ohaio.." zopakoval,když jsem se na něj otočil..Černé vlasy,tmavé oči, na ruce zvláštní tetování a ve tváří naprosto spokojenej výraz..
"Please, mohl bys..." zasekl se.."take a photo..??" Nechápavě jsem na něj koukal.. "Vyfotit.." rozzářil se mu obličej a ukázal na sochu sv. Václava kousek od nás..Přikývl jsem a vzal si od něj foťák, bláhově jsem si myslel,že to bude otázka pár sekund, maximálně minut,ale když už jsme ho fotily čtvrt hodiny ze všech stran naštval jsem se..
"Pocem..!" Zařval jsem a sledoval jak se blíží pořád s tím šíleně veselím ksichtíkem,měl jsem sto chutí mu ho trošku popravit,ale přeci jenom byl o kousek vyšší než já...
"Whaaaat..??!???" Protáhl a věnoval Janě zářivej úsměv.. Přimhouřil jsem oči a přemáhal chuť mu jednu natáhnout..
"My už musíme jít, slavíme výročí.." Vyhrkl jsem aniž bych přemýšlel,jestli tomu bude rozumět, nebo ne. Vypadal zmateně,takže mu to nedošlo, naštěstí to zachránila Janča,která mu to přeložila do angličtiny.
Místo, aby si dal odchod se mu rozzářily oči a že prý nás zve na skleničku, přičemž nabídl Janči rámě a ona se ho chytla, mohla na něm oči nechat. Začínal jsem být vzteklý..
V následující hodině se můj pracně vybudovanej nervovej systém bořil,jako kdyžzafouká do domečku z karet, nakonec jsem to nevydržel a postavil se..
"Musím už jít, Jani, jdeme..??" Upřela na mě oči...
"Dany promiň,ale já ještě chvilku zůstanu.." Omluvně se usmála..
"A-ale, co-co Karlův most...??"Zakoktnul jsem se..
"Zajdeme tam jindy.." Ani se neotočila.Nic už jsem neřekl. Musel jsem to jít rozdejchat. Celou cestu mě sledovali jeho oči, proč se musel objevit, sakra,proč zrovna dneska..
Prázdniny uběhly dřív než bych si přál, na vejšku se mi zatraceně nechtělo, s Janou už jsem taky nebyl. Jo, po dvou dnech od toho "setkání" jsem dostal kopačky..Aspoň si můžu přispat.
"Okamžitě vstávej." Na hlavě mi přistálo pár kostek ledu..,jojo máma jako vždy rázná...
"Vstávej nebo půjdeš na kolej.." Kdyby mi to nepřipomněla ani by to nebyla ona. Ušklíbnu se..
"Už jdu.." Natáhl jsem si džíny a tmavě hnědé tričko s drsným motem.."Co mám rád to zabíjím.." Přes rameno přehodil batoh a pomalu se plahočil do kuchyně..
"Co takhle se učesat a vyčistit zuby.." Raději jsem mlčel a udělal co mi řekla,za odměnu jsem pak dostal najíst a mamča mě odvezla,blahoslavená matinka.
Filozofická fakulta, tak tohle byl můj cíl, pro dalších pár let, pomyslil jsem si hořce a zamířil na první přednášku.
"Ohaio.." Ozvalo se mi za zády a já měl pocit,že dostanu mrtvici,ať to není ten zmeteek, prosíím...Vyzíval jsem snad všechny svatý,abych se pletl..
"Chm,chm...dobré ranó.." Otočil jsem se, tak přece jenom, zamračil jsem se a snažil se ignorovat jeho veselý obličej, tváří se tak vždycky..?? Proběhlo mi hlavou,když ke mně natáhl ruku..." Jmenuji se Yoshiaki a ty..?" Jeho přízvuk mi přišel vtipnej..
"Daniel.." Zasyčel jsem,aniž bych dal najevo pobavení z jeho češtiny, a posadil se někam na kraj do třetí řady. K mojí smůle během pár minut seděl vedle mě. V duchu jsem zaúpěl, on může za to, že teď nemám Janičku a její polibky,její vlásky,její...Padla na mě nostalgie a za celou přednášku jsem si neudělal ani čárku.
Měl jsem vztek na sebe, na něj, na Janu a z nějakýho nepochopitelnýho důvodu jsem se zlobil i na mámu. Za celý den ve škole jsem si neudělal ani jedinou maličkou poznámku a domů jsem musel jít pěšky.
"Sakra,kde teď budu shánět poznámky." Zřval jsem v jedné z uliček,když se předem mnou objevil ten zmetek. Usmál se a už si to rázoval ke mně a v ruce držel notes.
"Poznámky..??" Zeptal se s tím svým přiblblím úsměvem.Vytrhl jsem mu je z ruky.
"Díky." Zasyčel jsem a chtěl ho obejít.
"Pojď na čaj.." Zakřenil se a já začínal být zoufalý.Chci domů na oběd a do svojí postýlky,chci se litovat, protože mě Jana opustila, kvůli němu.
"Hmm.." Zabručel jsem a nadechoval se k tomu,abych na něj zařval,že nemám čas,když jsem ucítil jak mě drapl za zápěstí a někam táhl.
Skončili jsme v takové malé útulné čajovničce a já se konečně uvolnil. Čaj na mě vždycky působil jako afrodiziakum a tady tomu nebylo jinak. Opřel jsem se do židličky a rozhlížel jsem se po ostatních hostech, přičemž jsem na sobě cítil jeho zkoumavej pohled.
"Co je..?" Vyjel jsem a posadil se rovně.Jen se tak zvláštně usmál a dál mi nevěnoval pozornost. Poslouchal jsem šumění okolo sebe a vůbec mě nerajcovalo,že my dva jsme byli zticha.
"Dane..?" Pracně jsem k němu otočil hlavu, ta omamná vůně a šum mě pomalu uspával.
"Hmm.." zabručel jsem spíš k sobě než k němu. Díval se mi do očí, najednou mu z tváře zmizel ten pitomej úsměv a já znervózněl. Co se sakra děje, než jsem se stačil zeptat naklonil se ke mně. Viděl jsem to jako ve zpomaleným filmu. Natáhl ke mně ruku,zapletl ji do vlasů a pak, pak mě políbil. Rozšířily se mi oči a já vyskočil.
"C-c-co-co-co...Co to sakra mělo bejt..?"Zařval jsem a ignoroval ostatní hosty,kteří k nám zvědavě otáčeli hlavy.
Yoshiaki chvilku přemýšlel než se usmál. "Polibek..?" Zeptal se a já cítil jak se vě mně vařila krev. Byl jsem naštvaný a rudý a přestal jsem přemýšlet o tom co dělám. Jednu jsem mu natáhl a pak jsem se vypařil.
"Co si myslí,zmetek jeden." Brblal jsem si a bylo mi jedno,že se po mně lidi otáčí. Domů jsem došel naštvaný, hladový, a psychicky rozhozený, sakra, vždyť mě se to líbilo...
"Danieli ihned vstávej nebo poletíš na kolej.." Zabručela mamka,když v pyžamu prošla kolem mojí postele.
Dneska se mi nechtělo ještě víc než včera, a to hlavně kvůli tomu, tomu.. Zavrhl jsem další myšlenky na to co se stalo včera. Zamkl jsem se v koupelně.
"Pohníí,nebo tě nestihnu odvízt.." Skučela mamka na druhý straně dveří..
"Vždyť už jdu.." vylezl jsem..
"Mami,dneska půjdu pěšky.." Zvláštně se na mě podívala..
"Jak chceš.." kývla a zamkla se v koupelně. Do ruky jsem si vzal rohlík překlopil jsem do sebe ještě trošku horký čaj vzal batoh a zmizel.
Yoshiakiho jsem naštěstí nepotkal,ale stejně jsme se museli vidět.
"Ohaio.." ozvalo se mi za zády. Sakra proč vždycky chodí ze zadu..!
"Hmm.." Zamručel jsem a dál se pročítal poznámkama, jeho poznámkama jak mi po chvilce došlo. Stoupl si za mě a ruce zapřel o stůl,aby se taky mohl mrknou do poznámek. Srdce jsem měl až někde v kalhotách, stál u mě moc blízko, navíc po tom včerejšku.
"Dane..?? Já, mohl bych tě někam vzít jako..." Zamyslel se a já radši mlčel, nechtěl jsem s ním nikam jít..."omluvu..??" posadil se vedle mě a upřel na mě oči, čekal co řeknu.
" Já, ne-nevim..měl bych se učit.." Slabá výmluva došlo mi po chvilce,kdy se mě snažil přemluvit..
"Tak dobře.." Kývl jsem a on mi dal konečně pokoj..Tedy na dobu určitou samozřejmě. Totiž jakmile skončila poslední přednáška už ,ě držel za zápěstí a vláčel někam, kam to jsem netušil, tedy dokud jsem si nepřečetl nápis "Asian bistro". Jasně, kam jinak, vzdychl jsem tiše.
"Džááá..." Zařval a já radši zavřel oči. Dotáhl mě kamsi ke stolu a na chvilku zmizel,když se vracel na tváři mu hrál ten debilní úsměv a já zase proklínal všechny svatý.
Za pár minut před námi stáli misky kouřícího čehosi co Yoshiaki pojmenoval jako Ramen a hůlky??? cože tím se nenajím...
"Yoshi, já s tím neumím.." Knikl jsem..
"Já ti pomoct.." Pomůžu pomyslel jsem si..
"Já bych radši lžičku.." Koukl jsem na něj..Jen se usmál.."Pomoct.." Svěsil jsem ramena a nechal ho,aby mě obešel a v rukou mi přesně nastavil, jak se ty "dřívka" držej. Po pár vteřínách jsem to držel zase blbě a on se smál, znova jsem začínal být vzteklý,když se jeho hůlky začali posouvat k mím rtům.
"Ham.." Udělal a zase se zakřenil. Upřel jsem na něj oči a pomaličku otevřel pusu. Všiml jsem si,že se mu roztřásly ruce.
"Ham." udělal jsem a usmál se. Několik nudliček mi zůstalo na bradě,chtěl jsem je otřít,když se kě mně začal naklánět. Ne zase...Pomoc.. dovolával jsem se pomoci svatejch,který jsem před chvilkou proklínal.
Radši jsem se zapřel rukama a pak sledoval jak rty sbírá jednu nudličku za druhou a když už byly všechny pryč. Roztřásl jsem se..
"Yoshi já..." Utišil mě jednoduše, políbil mě..Měl jsem pocit,že mi oči vylezou z důlků a tak jsem je radši rychle zavřel,když to najednou skončilo. Cítil jsem jak mi funí na ucho, naběhla mi husí kůže, prudce jsem se mu vytrhl a ruce připlácl na uši.
"Nech moje uši napokoji"..Zasyčel jsem a otřásl se. Danieli co děláš ty pitomče..Nadal jsem sám sobě.
"Danieli..??" Zvedl jsem k němu oči, to už se ke mě znovu nakláněl a já čekal co příjde. Pár milimetrů před mými rty se zastavil a šeptl něco,čemu jsem nerozuměl..
"Ski da yo Daniel." Pak zrušil i tu milimetrovou mezeru a znovu mě políbil, byl jsem v tom až po uši.
Druhý den ráno jsem doslova vystřelil z postele,ještě před tím než zazvonil budím,máma nad tím jen kroutila hlavou,ale nechala to být. Když jsem odcházel vtiskl jsem ji obrovskou mlaskavou pusu a se slovy "Miluju tě mami." jsem valil do školy.
Yoshiho jsem viděl už zdálky a jakmile zmerčil i on mě rozběhl se ke mně. Skočil jsem mu do náruče a dychtivě čekal, kdy dostanu pusu. Nečekal jsem dlouho.
Následující dny jsem byl ten nejšťastnější Daniel v celé české republice na celým světě v celým vesmíru, Miloval jsem a byl jsem milován.
"Musím tě představit mámě.." Rozhodl jsem se po měsíci,kdy jsme se tajně muckali, hlavně v tom Asian bistru, už umím jíst hůlkama..
"Já nevím, ví o tom..?" Začal se ošívat.
"Očem..??" Nechápavě jsem na něj koukal..
"Že se ti líbí i .." Nenechal jsem ho domluvit..
"No Probleeem.." Trhl jsem rameny a už ho smejčil k sobě domů, lépe řečeno k sobě do pokoje o nějaký představování mi až tak nešlo..(xD)..protože,když už se k něčemu schylovalo někdo do jeho pokoje vždycky vtrhl.
Ve výtahu ho znovu přetáhli pochybnosti. "Danečku,když já nevím.." Zkroušeně na mě koukal..
"Neboj se, já tě nedám a budu tě držet za ruku,jo..??" Přikývl.Jakmile mamča otevřela a zmerčila ho, tvář se jí zkřivila.
"Kdo to je..??" Zamručela, tvářila se strašně a mě v tu ránu přešlo všechno hrdinství.
"Konichi Wa, jmenuji se Yoshiaki a jsem přítel Dana." Máma na mě upřela spalující pohled e pohybem mě vyzvala k vysvětlení a ačkoliv jsem byl taaaakhle maličkej..:"My-my-my spolu chodíme." Polkl jsem a čekal,kdy mám začne vyšilovat..
"Cože..??" Zařvala a Yoshiaki couvl.
"Jdi..!" Šeptl jsem a gestem ho popohnal. Radši šel, mamka totiž vypadala jako tygřice na lovu.
"Mami vysvětlím ti to,ale uvnitř.." Zakňučel jsem a zatlačil ji do síňky.
"Je to cizinec a chlap a vypadá, sakra proč ty, co jsem udělala špatně.." Hystericky začala brečet.
"Mami, vždyť je to jenom...láska.." Koukl jsem na ni a zkusil ji obejmout,když mě uhodila. Chytil jsem se za obličej..
"Nedotýkej se mě, jsi stejný jako tvůj otec, jestli to neskončíš dopadneš jako on.."
Narovnal jsem se.." Ne mami, tohle neskončím, poprvé v životě se cítím dobře a ty mi tohle nevezmeš.." Přivřela oči a já čekal co udělá..skenovala mě snad 10 minut.
"Dělej si co chceš,ale nelezte mi na oči.." Odvrátila ode mě pohled a odešla...
___________
"Mámííí..." Protáhl jsem a z Daniela slezl.."Mohl bych ti ho představit uvidíš poznáš ho pokecáš si, bude ti sympatický, je fakt fajn.." Vzápětí jsem dostal facku..
"Oka-san.." Otočil jsem se, neee tohle nedělej. Vzal mě kolem ramen.
"Mohli bychom si promluvit..??" Upřel na ni svůj neodolatelný pohled, pod kterým měkly všechny ženský v jakémkoliv věku, až na moji mámu. Přimhouřila oči. Yoshi se rozesmál.
"Jste na sebe strašně podobní.." usmál se a mamka se rozzářila.
"Daniel, je nejlepší student, jsem na něj pyšná.." Vyvalil jsem oči, mamka je na mě pyšná..??
Pár dnů od tohohle incidentu se mně máma ptala,kdy se zase zastaví, líbil se jí.
"Yoshiiii..." Křičel jsem a běžel vstříct jeho rtům. Usmíval se, zase jednou mě bral do čajovny, měl jsem to tam moc rád.
"Daniely.." Jeho hlas zněl jinak,navíc mi už dlouho neřekl Danieli.Zvedl jsem hlavu a čekal co mi chce říct.
"Vracím se domů." Cítil jsem jak se mi rozšiřují oči do kterých se vzápětí začaly drát slzy.
"Zpátky do Japonska..?? Daleko ode mě..??" strhl pohled stranou a přikývl.
"Proč.." Slyšel jsem vlastní hlas přeskočit. Po tváři mi sjela první slza. Naklonil se,aby ji setřel,ale já cukl. I tohle muselo jednou skončit.
Když jsme se ten večer loučily dostal jsem poslední polibek, zoufale jsem se k němu tiskl a přeci jsem věděl,že odjede, že mě tu nechá samotného.
Ráno jsem odmítl vstávat, byl jsem unavený, naprosto bez chuti, bez zájmu.Mamka na mě pár minut koukala a pak mě nechala být,asi pochopila co se děje.
Bohužel ani víkend nebyl nekonečný a já v pondělí musel do školy. Vstávat se mi nechtělo ačkoliv jsem prospal skoro celý víkend, donutila mě až máma, truchlit si prej můžu až se vrátím domů. Odvezla mě a já si sedl na svoje místo na kraj ve třetí řadě. Podepřel jsem si hlavu a hleděl někam skrz zdi.
"Ohaio."Špitl mi někdo do ucha,které vzápětí políbil. Vyskočil jsem jak čertík z krabičky a už hudroval jak si může něco takovýho dovolit a kdesi cosi.
"Ale notáák..." Teprve teď mi došlo čí hlas to je, upřel jsem na něj oči. Chvilku jsme se na sebe jen tak dívali.
"Ty zmetku, já celej víkend depkařím a ty jsi tady..." Skočil jsem mu kolem krku.
"Gome.." Špitnul. Najednou mi bylo jedno,že na nás všichni koukají miloval jsem toho parchanta víc než sebe.
"Pocem.." Broukl jsem a přitáhl si ho k polibku, hodně dlouhému polibku.
"Ski da yo Dan.." Špitl.
"Co to vlastně znamená..??" Upřel jsem na něj oči..
"To znamená Miluji tě.." Víc slov jsme nepotřebovali. Ze školy jsme se vytratily během pěti minut a věřte nebo ne, v jeho pokoji poprvé nás nikdo nevyrušil.^_______^
Žádné komentáře:
Okomentovat