Daniel se cítí líp, ale jak dlouho a co/kdo může tu krásnou chvíly pokazit. Yoshi v pozici kajícníka..? A jak se může projevit šok..??
Welcome...Vitejte vítejte...Hiroko ve spolupráci s Hirokim má tu možnost představit vám už druhé pokračování Soumraku. tentokrát u toho oba potili krev, (ano, ikdyž to nejní vidět..xD) Nakonec to dokopali k dalšímu tisícu slov...^^ *aplaus*
Dobře už dosti keců..
Tenhle dílek věnuji Ninušce, zato, že mi pohlídala Kairiho s Hirokim a Hirokimu s Kairimu, zato, že trefili domů..xD
Upozornění: Bude šok...a co takhle dát si TELENOVELA KONEC....ale jenom trošku Nini...xD Do dalšího dílu vydržíš...
Hiro-chan&Hiro-chan
Vtlačili mě dovnitř a každý si sedl z jedný strany, bylo mi mezi nimi trošku těsno. "Hey, to jste nemuseli on má vlastní nohy..!" Slyšel jsem zavrčet Yoshiho, nerozuměl jsem mu, ale zjevně byl naštvaný. Ty chlápci mu něco odpověděli. "Danečku..??" Pohladil mě po tváři a já se konečně odvážil otevřít oči. "Yoshi..?" Kňukl jsem. "Neboj, uvolni se oni nás jen dovezou do hotelu." Přikývl jsem, ale absolutně mi unikalo, jak se mám uklidnit. Zkusil jsem se alespoň přestat třást a kupodivu se mi to trošku podařilo.
"Dany.." Yoshi ke mně natáhl ruku. Chytil jsem ji a prudce stiskl. Trošičku sykl, ale jinak neměl námitky. Z auta jsem vystřelil jak nadzvukový letadlo a pověsil se Yoshimu kolem krku. Zamával za autem a pak už jsme vyrazili k hotelu. No to byl teda hotel. Nestíhal jsem okukovat červený koberce a velikánský okna. Hala byla tak šíleně vzdušná, radost se nadechnout. Trošku jsem roztál.
U recepce jsem se na chvilku zastavili, protože se Yoshi s tím recepčním nemohl domluvit. Dokonce se snížil k tomu, že křičel. Bylo to divný, já ho slyšel ze vzteku křičet tak možná dvakrát a i to bylo nejspíš moc. Když už jsem měl pocit, že to přehání pohladil jsem ho po paži. Otočil se na mě. "Ten…on si dovoluje mi říct, že tu nemáme rezervovaný pokoj.." Z očí mu šlehali blesky. "A nemáš to rezervované třeba na jiný jméno..??" Zašeptal jsem. Plácl se do čela, jakoby si na něco vzpomněl a něžně mě líbl na čelo. "Díky, jsi zlatíčko." Něžně jsem se usmál a sledoval jak mu recepční naštvaně vrazil klíče do ruky. Yoshi se zakřenil a mávl na mě, rychle jsem ho doběhl.
"Omluvil jsi se mu aspoň.?" Broukl jsem a znovu se na něj pověsil. "Omlouvat se mu, dědkovi, teda nebudu, byl pěkně hrubej.." Zavrčel a přitáhl si mě blíž. "Vždyť jsem zas tolik neřekl.." Muckl jsem ho na tvář.
Yoshi vrazil klíčky do dveří a odemkl. Čekal jsem, že na nás bafne to co v Čechách, ale to jsem se parádně přepočítal. Tohle bylo absolutně jiný gusto. Musel jsem si zakrýt pusu rukou, abych nevydal nějakej neslušnej zvuk. Yoshi se rozesmál, zmetek jeden, sám ví nejlíp jak to v Čechách vypadá. "Překvápko.." Vydral ze sebe. Zašklebil jsem se. Tohle mě vážně dostalo. "Jdu do sprchy.." Vylítl jsem nadšeně a už ze sebe shazoval oblečení. "Hej, hej brzdi.." Smál se ten osel, ale já ho neposlouchal, potřeboval jsem horkou sprchu, za ty nervy jsem si ji myslím zasloužil.
Do sprchy jsem skočil strašně nadšený a málem se opařil. Naštěstí jenom málem ,protože jsem stihl uskočit.. Jsem strašně zbrklej, ale co už. "Hej, neutopil ses..??" Zaklepal Yoshi a myslel si jak je děsně vtipný, rozhodl jsem se ho ignorovat a na truc jsem nechal týct vodu. Zabalil jsem se do ručníků, byl taaak měkoučký. Jeden jsem si vzal do zásoby na mokrý vlásky. "Dane..?? Hej..?" Zatloukl, ale tentokrát se nesmál. Vypnul jsem vodu a odemknul. Viděl jsem jak se jeho obličej uvolnil. "Začínal jsem mít strach." Usmál se a něžně mě objal, vzápětí ale odskočil. "Jsi mokrý.." Rozesmál jsem se. "To bude asi tím, že jsem byl ve sprše." "Ha,ha,ha.. Oblíkej se a zajdeme si někam na jídlo." Usmál jsem se. Měl jsem docela hlad. "Tak fajn.." Shodil jsem ze sebe ručníky a hledal co bych si oblíkl. Nakonec jsem se rozhodl pro to sportovní sako, co mi vnutila mamka, košili a moje oblíbený kalhoty. Yoshi souhlasně přikývl a už mě vystrkoval ze dveří. "Chytíš mě za ruku..?" Broukl jsem a trošičku ji nastavil. Věnoval mi maličký polibek a chytil mě za packu. "Takhle..?" Usmál jsem se.
Tentokrát jsem si vzali taxíka. Měl jsem totiž šílený trauma z toho, jak se do nějaký restaurace dopravíme. Naštěstí taxík nebyl tak drastický. "Kam jedeme..??" "Pře-kvá-pko.." Zakřenil se poťouchle. Polechtal jsem ho. "Nee…" Rozesmál se a začal cukat. Ještě chvilku jsem ho lechtal než nám taxík zastavil. "Hmm.. a kde to je..? Nic nevidím." Naklonil jsem hlavu, ale to už mě držel za ruku a táhl k takovým maličkatým dveřím. Úplně bych to tam přehlídl. Yoshi otevřel a já v tu chvíli necítil svoji spodní čelist. Tohle bylo dnes už druhý překvápko.
"Co se tak divíš..?" Usmál se. "Je to tu veliký…" Vydechl jsem a nechal se za ruku odtáhnout k jednomu krajnímu stolku. "To tě tolik překvapuje..?" Naklonil jsem hlavu a ušklíbl se. "Přece víš jak to vypadá u nás, zákonitě mě tohle musí překvapovat."
Nechal jsem Yoshiakiho, aby objednal, v jídle se vždycky vyznal líp. "Můžu se na něco zeptat..?" Zašeptal jsem a klopil oči. "Hm, co tě trápí.." Zamumlal. "Proč jsi odešel z letadla a neprobudil mě..?" Vydechl. "Věděl jsem, že se na to zeptáš.." Zvedl jsem k němu oči a čekal, čím se vytáhne. "Dany, byl tam můj nejlepší kamarád z dětství." "Jo, já vím.." Přerušil jsem ho. Křivě se usmál. "Danečku, když jsme přistáli šel jsem kousek za ním, myslel jsem, že jsi šel druhým východem. Když jsem se otočil tak jsi tam už nebyl nebo prostě jsem tě neviděl. Čekal jsem u východu, a když jsi dlouho nešel, byl jsem tě hledat a pak tě našel jak se tam vykecáváš s nějakou holkou. Naštvalo mě to. Moc mě mrzí, že jsem křičel." Pohladil mě po tváři. " To je v pořádku.." Usmál jsem se. Naklonil se přes stůl a hluboce mě políbil. Připomnělo mi to naše první setkání. Zavřel jsem oči a vychutnával si tu blízkost, když někdo praštil do stolu. Prudce jsem nadskočil, a jen tak, tak se držel, abych nekřičel. "Džaa..Yoshi-kun.." Byl to dívčí hlas…
"Natali.." Vytřeštil jsem na oba oči. Jediné na co jsem se zmohl, bylo velice udivené. "Eh..??" Yoshi se na mě usmál. " Danečku, tohle je Natali, bratrova nastávající." Pak na ni promluvil tou svojí řečí, načež se ona rozesmála a zavrtěla hlavou. Sledoval jsem Yoshiakiho reakci, když na něj mluvila. Byl překvapený. Rychle se na mě podíval a pak zpátky na ni. "Musí si dělat srandu.." Zavrčel, ale ona se usmála a zavrtěla hlavou.
"Dany.." Yoshi ke mně natáhl ruku. Chytil jsem ji a prudce stiskl. Trošičku sykl, ale jinak neměl námitky. Z auta jsem vystřelil jak nadzvukový letadlo a pověsil se Yoshimu kolem krku. Zamával za autem a pak už jsme vyrazili k hotelu. No to byl teda hotel. Nestíhal jsem okukovat červený koberce a velikánský okna. Hala byla tak šíleně vzdušná, radost se nadechnout. Trošku jsem roztál.
U recepce jsem se na chvilku zastavili, protože se Yoshi s tím recepčním nemohl domluvit. Dokonce se snížil k tomu, že křičel. Bylo to divný, já ho slyšel ze vzteku křičet tak možná dvakrát a i to bylo nejspíš moc. Když už jsem měl pocit, že to přehání pohladil jsem ho po paži. Otočil se na mě. "Ten…on si dovoluje mi říct, že tu nemáme rezervovaný pokoj.." Z očí mu šlehali blesky. "A nemáš to rezervované třeba na jiný jméno..??" Zašeptal jsem. Plácl se do čela, jakoby si na něco vzpomněl a něžně mě líbl na čelo. "Díky, jsi zlatíčko." Něžně jsem se usmál a sledoval jak mu recepční naštvaně vrazil klíče do ruky. Yoshi se zakřenil a mávl na mě, rychle jsem ho doběhl.
"Omluvil jsi se mu aspoň.?" Broukl jsem a znovu se na něj pověsil. "Omlouvat se mu, dědkovi, teda nebudu, byl pěkně hrubej.." Zavrčel a přitáhl si mě blíž. "Vždyť jsem zas tolik neřekl.." Muckl jsem ho na tvář.
Yoshi vrazil klíčky do dveří a odemkl. Čekal jsem, že na nás bafne to co v Čechách, ale to jsem se parádně přepočítal. Tohle bylo absolutně jiný gusto. Musel jsem si zakrýt pusu rukou, abych nevydal nějakej neslušnej zvuk. Yoshi se rozesmál, zmetek jeden, sám ví nejlíp jak to v Čechách vypadá. "Překvápko.." Vydral ze sebe. Zašklebil jsem se. Tohle mě vážně dostalo. "Jdu do sprchy.." Vylítl jsem nadšeně a už ze sebe shazoval oblečení. "Hej, hej brzdi.." Smál se ten osel, ale já ho neposlouchal, potřeboval jsem horkou sprchu, za ty nervy jsem si ji myslím zasloužil.
Do sprchy jsem skočil strašně nadšený a málem se opařil. Naštěstí jenom málem ,protože jsem stihl uskočit.. Jsem strašně zbrklej, ale co už. "Hej, neutopil ses..??" Zaklepal Yoshi a myslel si jak je děsně vtipný, rozhodl jsem se ho ignorovat a na truc jsem nechal týct vodu. Zabalil jsem se do ručníků, byl taaak měkoučký. Jeden jsem si vzal do zásoby na mokrý vlásky. "Dane..?? Hej..?" Zatloukl, ale tentokrát se nesmál. Vypnul jsem vodu a odemknul. Viděl jsem jak se jeho obličej uvolnil. "Začínal jsem mít strach." Usmál se a něžně mě objal, vzápětí ale odskočil. "Jsi mokrý.." Rozesmál jsem se. "To bude asi tím, že jsem byl ve sprše." "Ha,ha,ha.. Oblíkej se a zajdeme si někam na jídlo." Usmál jsem se. Měl jsem docela hlad. "Tak fajn.." Shodil jsem ze sebe ručníky a hledal co bych si oblíkl. Nakonec jsem se rozhodl pro to sportovní sako, co mi vnutila mamka, košili a moje oblíbený kalhoty. Yoshi souhlasně přikývl a už mě vystrkoval ze dveří. "Chytíš mě za ruku..?" Broukl jsem a trošičku ji nastavil. Věnoval mi maličký polibek a chytil mě za packu. "Takhle..?" Usmál jsem se.
Tentokrát jsem si vzali taxíka. Měl jsem totiž šílený trauma z toho, jak se do nějaký restaurace dopravíme. Naštěstí taxík nebyl tak drastický. "Kam jedeme..??" "Pře-kvá-pko.." Zakřenil se poťouchle. Polechtal jsem ho. "Nee…" Rozesmál se a začal cukat. Ještě chvilku jsem ho lechtal než nám taxík zastavil. "Hmm.. a kde to je..? Nic nevidím." Naklonil jsem hlavu, ale to už mě držel za ruku a táhl k takovým maličkatým dveřím. Úplně bych to tam přehlídl. Yoshi otevřel a já v tu chvíli necítil svoji spodní čelist. Tohle bylo dnes už druhý překvápko.
"Co se tak divíš..?" Usmál se. "Je to tu veliký…" Vydechl jsem a nechal se za ruku odtáhnout k jednomu krajnímu stolku. "To tě tolik překvapuje..?" Naklonil jsem hlavu a ušklíbl se. "Přece víš jak to vypadá u nás, zákonitě mě tohle musí překvapovat."
Nechal jsem Yoshiakiho, aby objednal, v jídle se vždycky vyznal líp. "Můžu se na něco zeptat..?" Zašeptal jsem a klopil oči. "Hm, co tě trápí.." Zamumlal. "Proč jsi odešel z letadla a neprobudil mě..?" Vydechl. "Věděl jsem, že se na to zeptáš.." Zvedl jsem k němu oči a čekal, čím se vytáhne. "Dany, byl tam můj nejlepší kamarád z dětství." "Jo, já vím.." Přerušil jsem ho. Křivě se usmál. "Danečku, když jsme přistáli šel jsem kousek za ním, myslel jsem, že jsi šel druhým východem. Když jsem se otočil tak jsi tam už nebyl nebo prostě jsem tě neviděl. Čekal jsem u východu, a když jsi dlouho nešel, byl jsem tě hledat a pak tě našel jak se tam vykecáváš s nějakou holkou. Naštvalo mě to. Moc mě mrzí, že jsem křičel." Pohladil mě po tváři. " To je v pořádku.." Usmál jsem se. Naklonil se přes stůl a hluboce mě políbil. Připomnělo mi to naše první setkání. Zavřel jsem oči a vychutnával si tu blízkost, když někdo praštil do stolu. Prudce jsem nadskočil, a jen tak, tak se držel, abych nekřičel. "Džaa..Yoshi-kun.." Byl to dívčí hlas…
"Natali.." Vytřeštil jsem na oba oči. Jediné na co jsem se zmohl, bylo velice udivené. "Eh..??" Yoshi se na mě usmál. " Danečku, tohle je Natali, bratrova nastávající." Pak na ni promluvil tou svojí řečí, načež se ona rozesmála a zavrtěla hlavou. Sledoval jsem Yoshiakiho reakci, když na něj mluvila. Byl překvapený. Rychle se na mě podíval a pak zpátky na ni. "Musí si dělat srandu.." Zavrčel, ale ona se usmála a zavrtěla hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat