Přidávám to sem už po milonté první a mám z toho tik v oku, proč mě blog.cz nenávidí....*hystericky pláče*
Háhá určitě Vás dnes rozpláču a to už hlavně tím, že píšu. Většina z vás určitě musí u čtení těhle "povídek" jestli to tak můžu nazvat, šíleně trpět. Pokud netrpíte pak Vitejte, vítejte a prosím postupujte, nejste jedinní, kdo čte...xD
Dobře, dobře.. Hiroko ve spolupráci s Hirokim se rozhodli PSÁT. Prvně jsme se hádali jako koně o tom, kdo, kde, jak a proč, ale nakonec jsem vyhrála já, ale to bude tím úplatkem..xD
Háhá určitě Vás dnes rozpláču a to už hlavně tím, že píšu. Většina z vás určitě musí u čtení těhle "povídek" jestli to tak můžu nazvat, šíleně trpět. Pokud netrpíte pak Vitejte, vítejte a prosím postupujte, nejste jedinní, kdo čte...xD
Dobře, dobře.. Hiroko ve spolupráci s Hirokim se rozhodli PSÁT. Prvně jsme se hádali jako koně o tom, kdo, kde, jak a proč, ale nakonec jsem vyhrála já, ale to bude tím úplatkem..xD
Takže o co jde...:) A taky o koho...Ano hlavní postavy... Správně vy tam vzádu. Daniel s Yoshiakim se vrací. Znovu se stávají středem naší pozornosti..
O čem: Ehm..Co se může stát, když se Daniel rozhodne cestovat do....
No tak joo šup šup čtěte..:)))
A ještě maličké upozornění: Nádech tohohle prologu není zrovna nejšťastnější, a Hiroko se po domluvě rozhodla používat vulgární slovíčka..Ale zatím se nelekejte..:))
A teď to nejdůležitější věnování..: Věnuju to Eldě, naší Elišce k svátku... Všechno nej, chlapeeee...
O čem: Ehm..Co se může stát, když se Daniel rozhodne cestovat do....
No tak joo šup šup čtěte..:)))
A ještě maličké upozornění: Nádech tohohle prologu není zrovna nejšťastnější, a Hiroko se po domluvě rozhodla používat vulgární slovíčka..Ale zatím se nelekejte..:))
A teď to nejdůležitější věnování..: Věnuju to Eldě, naší Elišce k svátku... Všechno nej, chlapeeee...
Hiro-chan&Hiro-chan
Stmívalo se. Okolí mělo rudý nádech. Jakoby někde nad mraky probíhala krvavá bitva. Otřásl jsem se při té představě. Trošičku jsem se zavrtěl a našel lepší polohu, už mě brněl zadek, ale nehodlal jsem odejít, chtěl jsem si vychutnat soumrak. V Japonsku jsme na něj s Yoshim koukali, než mě poslal domů. Schoulil jsem se víc do sebe, pořád to bolelo, přestože už to byli dva měsíce a přátele o mě dosti pečovali. Z oka mi skanula slza, ale já ji rychle setřel, byla docela zima a nerad bych, aby mi zmrzla na tváři.
Když mě Yoshiaki bral do Japonska, ke svým rodičům sliboval mi, jak nám bude krásně, že si odpočineme nad šálkem čaje, budeme se procházet po zahradě, milovat se.. Pak přišel ten šok a já zjistil jak moc mi celou tu dobu lhal. Byl zasnoubený. Jeho nastávající byla krásná. Dlouhé černé vlasy heboučké jako kašmír a mandlové oči stejné barvy, ale já se ipřesto rozhodl bojovat. Prohrál jsem. Prohrál jsem a nedokážu se s tím smířit. Ještě den před tím než mě vyhnal zpátky do Čech mě miloval, byl jsem jeho miláček, slunce jeho života. Vykřikoval moje jméno, pořád a stále dokola opakoval, že beze mě nemůže a nechce být. Miluje mě…
Prudce jsem zamrkal ve snaze zaplašit slzy, které se draly napovrch. V ruce jsem zase mačkal ten nechutně krutý a stručný dopis. Našel jsem ho ráno po probuzení. Kromě dopisu jsem měl v obálce i letenku. V té chvíli jsem ho nenáviděl, dokonce se mi podařilo rozmlátit apartmán ve kterém jsme přespávali, ne..ne, to je špatně…spíše rozbil jsem apartmán, kde nebylo místo na kterém bychom se nemilovali…
Schoval jsem hlavu do dlaní a tahal za vlasy, ve snaze utrhnout si hlavu. Kdybych ji neměl nemusel bych vzpomínat.
"Danečku.., pojď domů, už je zima.." Jana mi položila ruku na rameno a něžně stiskla. To ona mě tahala z těch nejhorších sraček a já ji za to byl vděčný. Zvrátil jsem hlavu dozadu a zahleděl se jí do očí. Tvářila se jako čokoláda…Vlastně nevím proč jsem její pohled přirovnal čokoládě, prostě byla taková sladká, snažila se osladit mi život…
"Ještě chvilku." Zašeptal jsem a zahleděl jsem se k obzoru. Ještěže byl náš panelák tak vysoký..měl jsem krásný výhled na poslední rudé mráčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat