Poslední týden jsem sdílel své lože s panem Teletem (Telem, nevím) a téměř každý den jsem se probouzel s mokrýma nohama a tak jsem se rozhodl, že tomu, pokud neupadnu do svého "dělamůžoustřílet" spánku, příjdu na kloub.
Byla hluboká noc (i když zase ža tak hluboká taky nebyla, bylo k osmé večerní a Lawri se rozhodl, že hodinka pro krásu před spaním se počítá) a princ Lawrenc si spinkal ve své oblíbené poloze "bok/bříško a tlapka pod hlavou.
Když v tom to ucítil! Něco vlhkého se mu otíralo o chodidla. Okamžitě se probral. Zastrčil si ofinu za ucho a několikrát zamrkal, aby se ujistil, že nesní a to vlhko se mu jen nezdá.
Nezdá! Opatrně se posadil a nadzvedl peřinu.
A pak to uviděl! Pan Tele, jak mu olizuje chodidla!
Jeho výraz Lawrence zaskočil, rozzlobil, ale hlavně šokoval.
Rychle odhrnul peřinu na kraj a zakřičel: "Přistižen! Co to děláš, ty ty..!!" Vlastně poprvé (podruhé, ale pšt!) v životě tomuhle princi došla slova.
Lawrenc si zakryl oči. Tohle nechtěl vidět, jeden z jeho harémových mazlíků mu večer, co večer olizoval nohy a dělalo ho to tolik šťastným.. Tohle nechtěl vidět!
Pan Tele byl snad zmatenější než Lawrenc, počítal s tím, že ho u toho nikdy nikdo nepřistihne. "Já já já.." koktal a vrhnul se princi do klína. "Mám, já mám rád Vaše královské nohyyy..." fňukal mu do trička a snažil se prince přesvědčit, že už to nikdy neudělá.
Lawrenc k němu sklopil oči. Chvilku se díval do těch smutných očiček a pak pookřál.
"No co, každý máme něco a pokud máš rád moje nohy." Usmál se.
Pan Tele k němu vzhlédl a měl na tváři vděčný, doufající úsměv. Princ ho objal a podrbal za ouškem.
Poté se zachumlali a společně dospali svou hodinku pro krásu.
Žádné komentáře:
Okomentovat